Život je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí (Jonathan Swift)

Anthony Swofford - MARIŃÁK

17.10.2010 13:22

 

   Aby byl člověk mariňák, právej mariňák, musí zabíjet.

Může mít sebelepší výcvik i sebelepší znalosti, ale pokud nezabíjí, není to bojovník, i kdyby po něm stříleli, a tudíž to ještě není ani mariňák: bejt terčem palby je snadný -buďto jste udělali chybu anebo je nepřítel lepší než vy a teď máte buďto kliku, anebo jste mrtvý, ale rozhodně nepatříte mezi bojovníky. Dostanete stužku za nasazení v boji, a pokud máte pech a koupíte to, ale neumřete, tak i Purpurový srdce, a pokud umřete, tak dostane Pur­purový srdce vaše máma, ovšem ať už je po vás nebo ne, nezabili jste vlastníma rukama nepřátelskýho vojáka. A o tom to všechno je.

   Někdy člověk i lituje, že žádnýho iráckýho vojáka neza­bil. Anebo i víc iráckejch vojáků v sérii lítejch přestřelek na hlídce, desítkama dobře mířenejch tref z M40A1 a za neustálýho volání o podpůrnou palbu. Za nejtemnějších nocí byste dokonce dali i život, jen abyste se mohli vrátit v čase zpátky do Pouště a naskytla se vám příležitost někoho sejmout. Kvůli tomu, že jste v boji nezabíjeli, si připadáte jako méněcennej mariňák, dokonce i jako méněcennej chlap. V hlavě máte vrak, což je zčásti dozvuk války, a vy ten vrak musíte rozebrat.

   Jenže po mnoha letech zjistíte, že se ten vnik rozebrat nedá, tak ho aspoň přemístíte a zakopete.

   Trvalo vám roky, než jste pochopili, že ty nejsložitější a nejnebezpečnější konflikty, nejtrýznivější operace a nejvražednější války se odehrávaj v hlavě.

   Víte nabeton, že i kdybyste odpravili jednoho nebo dokonce všechny lidi, který někdy likvidujete ve svý před­stavivosti, nebyl by z vás o nic lepší ani horší člověk. Ale možná jste na omylu, protože ať už byste z těch lidí zabili jenom jednoho nebo všechny, nejspíš byste se zbláznili anebo si sáhli na život. Bejval by z vás skvělej zabiják. Bejval by z vás děsívej zabiják.

   Kdybyste ty lidi pozabíjeli, tak byste mámě tvrdili: „Ne, já nikdy nikoho nezabil," a i když jste vážně nikoho neza­bili a tohle mámě pověděli, přesto si se slzama v očích mockrát říkala: „Když jsi odešel do války, přišla jsem o svýho chlapečka. Bejval jsi tak roztomilej a něžnej, a teď je z tebe vzteklej a nešťastnej chlap."

Vyhledávání