Jonathan Swift - GULLIVEROVY CESTY

   ... V těchto ústavech vymýšlejí profesoři nové zásady a způsoby zemědělské a stavitelské a nová náčiní a přístroje pro všechna zaměstnání a řemesla, jimiž, jak se zaručují, jeden člověk vykoná práci za deset, palác že se třeba postaví za týden z materiálu tak trvanlivého, že vydrží bez oprav navěky. Všechny plodiny zemské budou dozrávati v kterékoliv roční době, jak uznáme za vhodné, a vydají stokrát více než nyní a k tomu ještě nesčetné jiné blahodárné vynálezy. Jediná nesnáz vězí v tom, že se žádný z těchto vynálezů dosud nezdokonalil a tak leží země zatím bídně ladem, domy jsou v rozvalinách a lidé bez potravy a šatstva.To jich nikterak nezastrašuje, nýbrž naopak sledují  své plány ještě padesátkrát vášnivěji, jsouce štváni stejně tak  nadějí jako zoufalstvím: on sám nemaje podnikavého ducha setrvává dále při starých formách, žije si v domě,  který vystavěli už jeho předkové a počíná si ve všem v životě bez novotaření tak jako oni. Několik  velmožů a zemanů učinilo totéž, ale hledí se na ně pohrdlivě a nevraživě jakožto na nepřátele umění, nevzdělance, špatné občany, kteří dávají přednost vlastnímu pohodlí a lenosti před obecným pokrokem celé země.

      Jeho Milost dodala, že mi nechce dalšími podrobnostmi kazit požitek, který budu jistě mít při prohlídce velké akademie, kam mě mermomocí posílal. Žádal mě jen, abych si ještě povšiml sesuté budovy na  horském úbočí ve vzdálenosti asi tří mil, o níž mi vyprávěl toto.  Měl prý na půl míle od domu velmi příhodný mlýn, který byl hnán struhou z velké řeky a stačil jeho rodině i četným nájemcům. Asi před sedmi lety přišlo za ním sdružení oněch vynálezců s návrhy, aby ten mlýn zbořil a vystavěl nový na úbočí oné hory, na jejímž dlouhém hřebenu se vykope dlouhý příkop na nádrž vody, která se bude hnát rourami a stroji nahoru a tak bude zásobovati mlýn: vítr a vzduch ve výšinách čeří prý vodu a tím ji  činí pohyblivější: a voda stékající po svahu bude hnáti mlýn polovičním proudem než řeka, která teče více v rovině. Poněvadž prý tehdy nebyl příliš zadobře se dvorem a mnoho přátel naň doléhalo,  přistoupil na ten návrh; když byl dvě leta zaměstnával dvě stě dělníků, práce se nepovedla a vynálezci zase odešli, a všechnu vinu svalili na něho; od té doby se mu posmívají; a přiměli ještě jiné k témuž pokusu se stejným ujišťováním o zdaru a také stejným neúspěchem...

   ...Akademie není jediná celistvá budova, nýbrž souvislá řada domů po obou stranách ulice, která zpustla, byla zakoupena a upravena za tím účelem.
      Správce mě velmi vlídně přijal a  chodil jsem mnoho  dní do akademie. V každé místnosti je jeden nebo více vynálezců a myslím, že jsem byl jistě nejméně v pěti stech místnostech.
      Nejprve jsem uviděl vyzáblého člověka s umouněnýma rukama i tváří, s dlouhými, rozcuchanými vlasy  i vousy, všelijak umazanými. Jeho  šaty, košile  i kůže měly stejnou  barvu. Obíral se už osm let vynálezem, jak vyloučiti z okurků sluneční paprsky, které by se vpravily  do  neprodyšně zapečetěných lahví a za drsného, nevlídného léta vypouštěly, aby zahřívaly vzduch. Pravil mi, že za dalších osm let bude bezpochyby moci zásobovat guvernérovy zahrady laciným slunečním světlem; postěžoval si mi však, že mu došel kapitál a prosil  mě snažně,  abych  mu dal něco na povzbuzení vynalézavosti, už také proto, že byly okurky to léto velmi drahé. Dal jsem mu malý dárek, neboť mě velmož schválně založil penězi věda o tom, jak ždímají každého návštěvníka.
      Šel jsem do  jiného pokoje, chtěl jsem se však úprkem vrátit, neboť jsem hrozným puchem div nepadl. Ale můj průvodce mě pobízel dále a zapřísahal mě šeptem, abych se nepohoršoval, neboť by mi to měli velmi za zlé, a tak jsem si ani netroufal ucpat si nos. Vynálezce z té kobky byl nejstarším studentem  z celé akademie; měl bleděžlutou tvář i  vousy; ruce a šaty měl nadobro umazány kalem. Když jsem mu byl představen, objal mě  pevně (kteroužto pozornost bych mu byl milerád prominul). Od té doby, co přišel do akademie, zabýval se spekulací, jak převésti lidské výkaly zase v původní potravu, odděloval od sebe  různé jejich součástky, odstraňoval barvu, kterou přibírají ze žluči, vyvětrával z nich zápach a odpařoval sliny. Společnost mu dodávala týdně nádobu plnou lidských výmětků, asi tak velikou jako bristolský sud.
      Jiného jsem viděl, jak se snažil přepražiti led ve střelný  prach a ukázal mi též pojednání o kujnosti ohně, které napsal a hodlal vydati.
      Byl tam veledůmyslný stavitel, který vymyslel nový způsob stavění domů počínajíc od střechy dolů k základům a ospravedlňoval mi jej tím, že si důvtipný hmyz, včely a pavouci, vedou stejně.
      Byl tam slepec od narození, který měl několik učňů, stižených Stejnou vadou;  zabývali se tím, že míchali malířům barvy, které rozeznávali podle návodu učitelova hmatem  a čichem. Měl jsem však smůlu, že tehdy ještě nepokročili daleko v učení a též profesor se zpravidla mýlil: toho umělce podporuje a váží si  celý cech.
      V jiné místnosti mě velmi potěšil vynálezce, který vymyslil plán, jak orati půdu vepři, aby se ušetřilo pluhů, dobytka a práce. Ten způsob záleží v  tom: na akr půdy se zahrabe na šest palců  od sebe do hloubky osmi palců hojně žaludů, datlí a kaštanů a jiného rostlinného  krmiva, jež mají ta zvířata nejraději; pak se jich vyžene šest set nebo i více na pole a za několik dní přeryjí úplně půdu, shánějíce žrádlo, a tak ji připraví na setí a zároveň ji svým trusem pohnojí. Při pokuse shledali, že to stojí mnoho peněz a námahy a sklizeň nebyla skoro žádná. Není však pochyby, že se ten  vynález dá ještě hodně zdokonalit.
      Šel jsem do jiného pokoje, ověšeného kolem dokola po  stěnách a na stropě pavučinami až na úzkou chodbu pro umělce, kterou vcházel a vycházel. Když jsem vstoupil, vzkřikl na mne hlasitě, abych  mu neporušil tkaniv. Želel osudné chyby, které se lidstvo dosud dopouštělo, že totiž používalo hedvábníků, když přece máme tolik domácího hmyzu, který nad ně nesmírně vyniká, neboť umí nejen příst, nýbrž i tkát. Dovozoval dále, že když upotřebíme pavouky, ušetříme  si barvení hedvábí, o čemž mě naprosto přesvědčil, když mi ukázal ohromné množství překrásně pestrobarevných much, jimiž krmil své pavouky a ujišťoval mě, že pavučiny dostanou jejich zbarvení; a ježto měl mouchy všech odstínů, těšil se, že vyhoví vkusu každého, jen co najde  vhodnou potravu pro mouchy, složenou  z olejů a jiných klihovitých látek, aby mělo vlákno sílu a  pevnost...