Josef Škvorecký - ZBABĚLCI

...Vešel jsem do pivováru a zarazil jsem se. Odněkud zaznělo hrozné skučení, jako včera paní  doktorová Vašáková, projelo  mi to  páteří  a  najednou jsem nemyslel na Irenu. Lidi, kteří  šli po  cestě, se taky  otáčeli.  Ze skladiště se  ozývaly rány a znova skučení. To už  jsem věděl, co se děje, a rozlila  se ve mně divná chuť  to vidět. Šel jsem rychle. Esmani už neseděli na dvoře, to místo bylo teď prázdné, ale  zbyly po nich  ruksaky a všelijaké  věci a válely  se opuštěné po  zemi. U dveří skladiště zase zaznělo zaskučení.  Otevřel jsem a vlezl jsem dovnitř. Svítily tam  lampy a zástup chlapů stál kolem něčeho uprostřed.  Bylo slyšet rány a vzdechy a vzlykání. Stoupl jsem si k nim  a viděl  jsem to. Na  zemi leželo několik nahých těl.  Do jednoho, které se vůbec nehýbalo, bil zuřivě pan Mozol, obrkontrolór z Mesršmitky, holí s turistickými štítky a nadával. To tělo leželo na břiše a mělo záda plná krve. Pan Mozol  řval svině  německá, tumáš a tak, a činil se. Věděl jsem, že má proč, a mrazilo mě. Někteří z davu kolem řvali a nadávali taky, někteří jen stáli. Ve vzduchu  byl divný zápach a dusno. Pak jsem v šeru zahlédl, že v rohu skladiště stojí ještě několik esesáků, měli na sobě uniformy a byli svázaní. Otočil jsem se a chtěl jsem jít ven. Vtom jsem  na druhé straně uviděl bledou tvář Rosťovu.

   „Ahoj,"  řekl jsem tiše.

   „Ahoj," řekl Rosťa. Stál opřený o bedny. „Člověče," řekl mi.

   „Dem, ne?" řekl jsem.

   Ozvalo  se zasténání.

   „Svině, ležíš!" řekl  nějaký hluboký hlas.  Postavil jsem se vedle Rošti.

   „Běžte je vodbouchnout," pokračoval hlas.

   „Další pán na holení!" vykřikl jiný hlas. Dva chlapi se vrhli na  jednoho ze zbývajících esesáků a táhli ho k  lampě. Měl vytřeštěné  oči a automaticky se vzpíral. Pak s něho začali trhat šaty. Díval jsem se na ně  a viděl  jsem, že jsou rozběsněni jak šílenci.  Tahali s esesákem na všechny  strany a za chvíli byl nahý. Měl  tělo bílé a zpocené, plné svalů.

   „Tak kulky ven," zařval zase ten  hluboký hlas a  temná široká  záda se  sklonila  k  esesákovi.  Vtom se  otevřely  dveře a pár chlapů odvádělo zbité esmany ven.

   „Rosťo,  dem," řekl  jsem a vylezli  jsme za nima. Na dvoře svítilo kalně slunce a lidi  se zastavovali a dívali se na ty dva zkrvavené esesáky, které táhli někam za ledárnu.  Šli jsme za

nima. Rozhlédl  jsem  se.  Kolem  ledárny kráčel vážně major Weiss,  už  zase v uniformě, a pan Kaldoun. Zahnuli jsme za roh ledárny. Tam stál  jiný hlouček lidí a pod rampouchovačem ležela hromada těl. Stěna ledárny se  bělala ve slunci a kousky slídy se v  ní třpytily. Chlapi, kteří vedli esesmany, se zastavili. U stěny stál rotný Krpata s revolverem a hlouček chlapů.

   „Postavte  je  semhle,"  poručil  Krpata. Kluci  postavili esesáky ke zdi.

   „Alzo!" zařval Krpata. „Dafýr danke dem fýra.  Zág  - ich  danke Adolf Hitlr," šťouchl jednoho  esesmana pistolí do žeber.

  Hlouček se sevřel. Esman zvedl těžce hlavu a zahýbal hubou.

   „Laut!" zařval Krpata. Lidé byli  zticha. Esesman slabě za chraptěl.„Ich danke Adolf Hitler"

   „Gůt.  Dů  auch,"  řekl Krpata a praštil druhého. Ale  ten hlavu nezvedl. Krpata ho znova praštil a zařval. Ale nic. Pak mu zvedl hlavu.  Měl oči  skelné a tupé  a z huby  vyplazený jazyk.

   „Ale eště dejchá,  svině," řekl Krpata. „Hoši, podržte ho."

   Kluci popadli oba esesmany a podrželi je.  Krpata přitiskl prvnímu hlaveň pistole na čelo a vystřelil. Potom druhému. Kluci pustili a obě těla se  složila na zem.

   „Vodneste  je a další," řekl  Krpata.

   „Poď," řekl jsem.

   Otočili jsme  se a  šli jsme pryč.  Mlčeli jsme.  Slunce už přemohlo ranní  mlhu a začalo hřát. Po cestě  k  hlavní budově proudili lidi sem  a tam.

   „Kdes byl včera?" řekl Rosťa.

   „U celnice. A ty?" řekl jsem.

   „Nikde."

   „Dekoval ses?"

   „Neměl jsem zbraň. Dali mi flintu a náboje, jenže ty se do ní nedaly nacpat."

   „Vo moc si nepřišel," řekl jsem.

   Rosťa chvíli  mlčel. Pak řekl:

   „Člověče, co tomu řikáš?"

   „Tomuhle?"

   „No."

   „Co," řekl jsem.  „Co se dá řikat. Prostě  - Goya."

   „Tohle Danny -  to je Goya proti tomu hovno."