Miloslav Švandrlík - ŘÍKALI MU TERAZKY

         Kdysi kapitán Haluška u vojenských prověrek zazmatkoval a neprošel. Stal se všemi hlasy nezpůsobilým vykonávat funkci velitele roty. Nabídli mu četu, ale takovou pohanu se vší rozhodností odmítl.

   „Čatu dajtě čatárovi," řekl pyšně ,,ja možem aj dřevo rubat!"

   To byla sice pravda, ale  kapitán Haluška měl vysoké vyznamenání ze Slovenského národního  povstání.  Mluvilo se  o něm jako o  válečném hrdinovi. Je na místě zbavovat  se takových kádrů jen proto, že rupli u prověrek?

   Na druhé straně ovšem nároky na bojovou přípravu ustavičně stoupaly. Byla malá naděje, že urostlý a statečný důstojník ještě něco dožene a bude na úrovni doby.  Takže se hledalo řešení přijatelné pro velitelství i hrdinu.

   Krátce nato si kapitána Halušku zavolal sám generál Brzda.

   „Soudruhu kapitáne," řekl „dlouho jsme o  vás uvažovali.  Máte jako voják  tu nejlepší pověst. Vaše zásluhy hovoří za vás.  I když výsledky prověrek nejsou lichotivé, chceme  vás využít na jiném místě."

   „Lutujem, súdruh generál," vypjal hrudník Haluška, „keď ma nemožú dať rotu, něch si čatu strčia za klobúk! Zajtra by zo mňa mohli  urobit' velitěla družstva a mým nadriaděným by mohol byť slobodník!"

   „Vezmeme vám rotu," zadeklamoval generál slavnostně, „ale nedáme vám četu. nýbrž prapor!"

   Kapitán měl co dělat, aby se neposadil na podlahu.

   „Ano, prapor!" opakoval generál důrazně.  „Dokonce odloučený prapor! Stanete se velitelem s nesmírnou pravomocí! Doufám, že nezklamete naši důvěru!"

   Haluška byl z těch řečí dočista groggy. Hleděl na Brzdu s otevřenými ústy a nevěděl, jak se zachovat. Tohle přece není možné! V tom musí být nějaký háček!

   Také byl.

   „Budete velet praporu," opakoval generál,  „ale ne u bojových jednotek. Svěříme vám útvar, který má pro naši lidově demokratickou republiku veliký národohospodářský význam! Velitel prvního praporu major Tetřev ve své funkci neuspěl a odchází do civilu. Vy ho nahradíte a zvýšíte pracovní i  bojovou úroveň celé jednotky."

   Kapitán Haluška nejevil  ani minimální nadšení. „Mám isť k pétépákom," zahučel, „a robit' drába alebo šafára. Já, frontový voják!"

   „Ani drába, ani šafáře!" řekl generál.  „Stanete se zámeckým pánem! Váš útvar bude mít velitelství na Zelené Hoře u Nepomuku. Žádná šedivá kasárna, ale zámek, jakej by vám záviděla i čachtická paní!"

   „Zámok?" žasl kapitán, „aj s vežou?"

   „S věží, s kostelem i parkem!" triumfoval generál. „Kdysi odtud vládli feudálové  širokému okolí. Všichni pracující se museli krčit v podzámčí a podrobovat se panským choutkám. S takovými zlozvyky je ovšem konec! Zámek je v péči armády a vy z něj vybudujete domov pro naše vojáky!"

   „Pétépáci nie sú vojáci," polemizoval  Haluška.  „Sú to neuvědomělé elementy.  Keby bola vojna, bolo by třeba ich postrielať."

   „To jistě," připustil generál, „alespoň převážnou většinu z nich. Ale náš veliký generalissimus Stalin řekl, že mír bude zachován, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou.  Proto musíme být velkorysí i k rozkladným elementům. Poskytujeme jim příležitost tvrdě pracovat ve prospěch nás všech.  Abychom splnili tento velice náročný a odpovědný  úkol, musíme velitelská  místa obsazovat kádry. Vy jste partyzán a voják, který se vyznamenal v bitvě. Byl jste těžce raněn."

   „To hej," připustil kapitán. „Dřevo som tiež rubal, aj vagóny vykládal."

   „To je nejlepší doporučení pro vaši nastávající činnost. Žádný simulant vás neošálí, s každým ulejvákem si  poradíte! A navíc dohlédnete,  aby nekalé živly do sebe vstřebaly  i nezbytnou vojenskou disciplínu. Naším cílem je, aby pétépáci nejen překonávali všechny pracovní rekordy, ale

také aby vrostli do naší lidové armády jako její nedílná součást. Jsou to lidé mnohdy zavrženíhodní, ale my budeme díky  naší humanistické ideologii velkorysí. Donutíme je potit krev a budeme je vychovávat prací! Váš úkol je jasný.  Působit  na ně politicky,  a budou-li  se vzpírat, použít  všech dostupných prostředků!"

   Zdálo se, že se nové poslání začíná kapitánu Haluškovi docela zamlouvat. Už se nemračil, ale pečlivě sledoval každé generálovo slovo.

   „Převezmete všechny pravomoci velitele praporu," řekl Brzda téměř slavnostně, „a abyste viděl, jakou důležitost přikládáme vaší nové funkci, budete v nejbližších dnech povýšen na majora."

  Pod  kapitánem  Haluškou se  rozpohybovala podlaha. Měl pocit, že se vznese kamsi vzhůru a začne kroužit kolem lustru. Ještě před chvílí nebyl dost způsobilý k tomu, aby velel rotě, a nyní. . .

          „Čo bolo, to bolo." řekl si. když jako ve snách opustil generálskou kancelář. „Terazky som majorom!"