Norman Davies - Evropa ve válce 1939-1945

    Komunismus  byl  podobně jako fašismus  celosvětově rozšířené hnutí, které mělo mnoho variant; patřily  k nim leninismus, stalinismus, trockismus, titoismus a maoismus. Díky tomu, že se definoval jako „jediná správná forma socialismu", pokládal sám sebe za avantgardu levice. Četné politologické klasifikace ho  hodnotí jako  „extrémní levici", podobně jako fašisty hodnotí jako „extrémní pravici". Ve skutečnosti se komunismus podobně jako fašismus  vyvozoval ze směsice levicových a pravicových prvků. Byl revolučně radikální, a když svrhl revoluční režim, který přemohl cara, získal vládu nad  nejrozsáhlejším státem na zeměkouli a začátkem dvacátého století ho proměnil v největší politickou laboratoř. Oficiálně se nazýval marxismus-leninismus, tj. Leninem vylepšený marxismus. Jeho vůdčí étos byl étosem politicko-náboženské sekty, úzké  skupiny angažovaných  „soudruhů", naprosto fanatické, zcela zaujaté sebou samou, naprosto  netolerantní k  odpadlíkům a  naprosto nemilosrdné. Navíc však svět Leninovy bolševiky bral vážně; protože se chopili vlády nad mocným Ruskem, nebyli pokládáni prostě za úspěšné politické praktiky, nýbrž za vyspělé politické myslitele. Moc přinesla hloupé patolízaíství. Jeden neúspěšný experiment stíhal druhý. Ale natvrdlí profesoři sepisovali tlusté obdivné knihy. Souputníci z řad západní inteligence se stavěli do fronty, aby mohli pochlebovat. Nesmírná zneužití moci procházela bez povšimnutí. V praxi komunisté projevili neschopnost skoro ve  všem kromě špionáže, podvádění a války. Trvalo to čtyřiasedmdesát let a stálo to desítky milionů zmarněných životů, než se tento systém s vlastním souhlasem zhroutil a než si svět uvědomil, že
celkovým shrnutím bolševického experimentu byla „lidská tragédie"...