Paul Johnosn - INTELEKTUÁLOVÉ

Karel Marx

    Karel Marx ovlivnil události stejně jako myšlení mužů a žen víc než jakýkoliv jiný intelektuál v moderních dějinách. Důvodem pro to není především atraktivita jeho pojetí a metodologie, ačkoliv oba prvky jsou pro kompromisní povahy velmi přitažlivé, ale fakt, že Marxova filozofie byla institucionalizována ve dvou největších zemích světa, v Rusku, Číně a v mnoha jejich satelitech. V tomto smyslu Marx připomíná svatého Augustina, jehož spisy byly nejrozšířenější mezi duchovními vůdci v 5. až 13. století a které měly zásadní význam pro formování středověkého křesťanství. Ale jeho vliv byl mnohem konkrétnější, neboť onen druh osobní diktatury, který (jak uvidíme později) Marx plánoval, později s nepředvídatelnými následky pro lidstvo opravdu uskutečnili tři jeho následovníci - Lenin, Stalin a Mao Ce-tung, kteří byli v tomto ohledu všichni věrnými marxisty.
    Marx byl dítětem své doby, tj. poloviny 19. století, a tím, že marxismus sám sebe považoval za vědecký, byl charakteristickou filozofií této doby. Výraz „vědecký" byl pro Marxe nejvyšší formou schválení, kterou používal k tomu, aby sám sebe odlišil od svých nepřátel. On a jeho práce byly „vědecké"; ostatní nikoliv. Myslel si, že našel vědecké vysvětlení lidského chování v historii, podobné Darwinově teorii evolučního vývoje. Názor, že marxismus je věda, a to věda taková, jakou žádná jiná filozofie nikdy nebyla a být nemůže, se stala součástí obecné teorie států, které založili Marxovi následníci, takže je prvkem výuky všech předmětů na jejich školách a univerzitách. Tento názor proniknul i do nemarxistického světa, protože intelektuály a zvláště akademiky fascinuje moc; identifikace marxismu s masivní fyzickou autoritou pokoušela mnohé učitele k tomu, aby vpustili marxistickou „vědu" do svých oborů, zvláště do takových neexaktních či poloexaktních, jako je ekonomie, sociologie, historie a geografie. Pokud by býval v letech 1941-45 vyhrál boj o střední a východní Evropu ne Stalin, nýbrž Hitler, a tak získal moc nad velkou částí světa, nebylo by divu, že by zdání akademičnosti získaly nacistické doktríny (jako je například rasová teorie), které si také dělaly nárok na to, že jsou „vědecké", a že by pronikly na univerzity po celém světe. Ale vojenské vítězství zajistilo, že převážila marxistická, a ne nacistická věda..  CELÝ ČLÁNEK