Václav Podzimek - VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ

        ...Ve svazu se připravovali k přijetí záložníků. Člověk  poměrů neznalý by se  mohl  podivit,  proč  tolik šumu pro pár chlapů. Zkušení velitelé však věděli své.

   V podobě záložníků přicházela do kasáren sebevědomá vítězná dělnická  třída.  Vyzrálí chlapi, tolik se odlišující od vyplašených nováčků, si na několik týdnů odskočili od svých strojů a ponků, na několik týdnů opustili stranické a odborářské funkce na závodech. Ani do armády nepřišli odpočívat, byli připraveni tvrdě makat.

   Dovedli  přesně rozeznat nedostatky v péči o vojáky, které měly objektivní  příčiny,  od  těch,  za nimiž  se skrývalo lajdáctví, neodpovědnost, byrokratismus. V prvním případě zpravidla ani nemrkli, uskrovnili se a ve svém volném čase se sami snažili situaci zlepšit. Stavěli, opravovali, vylepšovali. Tak, jak byli zvyklí v civilu. V druhém případě dělali rámus. Nedokázali mlčet k nepořádkům. Stěžovali si, kritizovali, servítky si nebrali. Nejvíc vyváděli, když zjistili, že  doba  jejich  cvičení není využita ke  zvýšení  jejich vojenské připravenosti. Jen někde něco podržet, to nebylo jejich krédo. Neuznávali dokonce ani prastarou zásadu,  že na vojně  se buď fasuje, nebo na něco čeká. Proto tolik příprav a taková snaha naplánovat předem každou hodinu jejich budoucího zaměstnání.

   K leteckému spojovacímu útvaru jich mělo nastoupit několik set.  V naprosté  většině odborníci  na slovo vzatí. Generál  se rozhodl,  že  přípravu  na jejich  přijetí  osobně prověří.  Přijel neočekávaně. Důkladně  zkontroloval plány  jejich zaměstnání, prohlédl si, jak budou ubytováni. Byl celkem spokojen, vše se zdálo v pořádku. Pak  si důkladněji všiml prostěradel a přikrývek. Nezářily  zrovna čistotou a způsob, kterým byly zašity trhliny, by stačil jen pro případ, že by nebyly použity. Dal zavolat intendančního náčelníka podplukovníka Sluku.

   „Proč  nebyl splněn můj rozkaz vydat záložníkům nová prostěradla a přikrývky?" uvítal jej  dost hlasitě a nepříliš přívětivě. Věděl, že ve skladech je lůžkovin dostatek.

   „Písemně jsem je vyžádal, soudruhu  generále, ale nedostal," sebevědomě prohlásil podplukovník. „Mohu vás přesvědčit."

   „Co jste udělal pak?" zeptal se generál a jeho vykání nevěstilo pro podplukovníka nic dobrého.

„Urgoval,  soudruhu generále, také písemně.  Mám  o tom doklad." Sebevědomí podplukovníka dosud neopustilo.

   „Jak daleko je do skladu?" připojil generál další otázku.

   „Čtyři kilometry,  soudruhu  generále,"  zněla  odpověď. Již trochu méně sebevědomá.

   „Proč jste tam nezajel a nevyřídil to osobně?" zeptal se generál naposledy. Už ani nevyslechl podplukovníkovo sdělení, že auto určené pro potřeby týlu je nepojízdné, a začal jednat. Dal si ukázat podplukovníkovu kancelář. Byla útulně vybavena a významné místo v ní zaujímal pěkný gauč.

   „Vynést na chodbu!" rozkázal a  štítivě ukázal na dotyčný kus nábytku. „Přinést postel určenou pro záložníky. Bez  prostěradla a bez přikrývky!" zněl jeho další rozkaz.

   Když dva  vojáci  postel v  rekordním  čase přinesli,  vyzval podplukovníka, aby  mu předložil  ony dva spisy. Objednávku lůžkovin a urgeňci. Podplukovník, už trochu nervózní z tajuplnéhogenerálova jednání, se opět uklidnil.  Ano, spisy. Těm je třeba věřit. Armáda bez spisů by přece nemohla existovat. S nadějí ve tváři je generálovi podal. Ten se na ně téměř nepodíval a sdělil velitelským tónem:

   „Soudruhu  podplukovníku,  od  dnešního dne  vám zakazuji chodit spát domů. Budete spát v této kanceláři a na této posteli. Až do doby, než záložníci dostanou nové lůžkoviny. Spis, kterým jste je objednal, budete používat jako prostěradlo, urgencí se budete přikrývat."

   Poté  odešel. Po několika krocích se však ještě vrátil: „Prosím dodržovat přesně. Urgenci místo přikrývky, objednávku  místo prostěradla. Nikoliv naopak!"

   Sotva generálovo auto opustilo bránu,  zazvonil v kapitánově kanceláři telefon. Volal politruk spojovacího útvaru. V rychlosti kapitánovi vysvětlil, co se stalo, a žádal o radu.

   „Podplukovník je  starý byrokrat," sdělil důvěrně, „ale s tím trestem to generál přehnal."

   „Seber náklaďák a jed do skladu," poradil kapitán. „Do večera může být všechno v pořádku." 

   „To je nápad," oddechl si politruk a zavěsil, aby neztrácel čas.

   Ve skladě však už nikdo nebyl. Lůžkoviny přivezli až příští den, a tak se podplukovník jednu noc vyspal, maje objednávku jako prostěradlo a  přikryt  urgencí.  Přesně podle rozkazu,  a nikoliv naopak.

   Jen jednu  noc,  ale přesto ho museli přeložit.  U útvaru byl znemožněn...