Wolfgang Ott - ŽRALOCI A MALÉ RYBY

Také jeho kamarádu Teichmannovi nastaly zlé časy. Byl druhým největším v rotě a cvičení pro něho nebyla žádná legrace, udělat vztyk a k zemi mu trvalo déle než těm menším.     „Však tohohle čahouna ještě zkrotíme," křičel vrchní maat Reimann, velitel 1. družstva, a nechal Teichmanna obíhat s puškou na rameni zvláštní kola kolem kasárenského dvora. Když pak Teichmannovi visel po tuctu takových kol jazyk až na vestu, Reimann řekl:    „Máte pocit, že se s vámi jedná nespravedlivě? Nebo si snad myslíte, že vás proháníme?"

    „Ano, pane vrchní maate," řekl Teichmann a ušklíbl se. Tento úšklebek si nikdy neodpustil, ačkoli tím Reimanna pokaždé přiváděl do varu.
    „Mýlíte se, můj milý, hrozně se mýlíte. To všechno se děje jenom ze cvičných důvodů, rozumíte, z cvičných důvodů."
    Z cvičných důvodů honili rekruty přes překážkovou stěnu, nechávali je lézt po loktech jako tuleně a štvali je s nasazenými plynovými maskami při vy¬trvalostních bězích celé hodiny terénem. Koho přistihli, že si uvolnil filtr masky, aby se neudusil ve vlastním potu, dostal tři dny basy. Jenom z cvičných důvodů nechávali četu sbíhat s příkrého svahu s nasazenými bodáky a na nejsráznějším místě velitel čety zařval: „K zemil" Při tomto cvičení docházelo pravidelně k řadě zranění bodákem. Zatímco byli ranění dopravováni na marodku, držel vrchní šikovatel Semmler, velitel 1. čety, svou tradiční řeč o ctnostech německého vojáka všeobecně a válečného námořnictva zvlášť, přičemž se v každé větě vyskytlo dvakrát slovo „tvrdost".     Postavil se před svou četu, nasadil nevinnou tvář a bodrým, účastným hlasem řekl:     „Kamarádi, chápejte mě, musím vás tu za tři měsíce naučit to, na co mají u vojska rok, a pěchotní výcvik je vážná věc, je to alfa a omega vojáka, tak říkajíc jeho abeceda. Kdo si myslí, že se bude moct u námořnictva ulejvat, ten se tedy mejlí. A proto budem teď pěkně pokračovat. Předpokládám, že jako aspiranti máte dost fištrónu, abyste pro pěchotní výcvik projevili dostatek pochopení. Vycvičím pány aspiranty v dokonalé pěšáky. Na to se můžete spolehnout. A tak mi, prosím vás, neztěžujte práci svou liknavostí."
    Pak rozkázal znovu nasadit plynové masky a bo¬dáky a velkú drezúra v Semmlerově cirkuse pokračovala.
    Po dalších dvou hodinách vytrvalostního běhu byli úplně vyřízení. Pak nechal Semmler svou četu pochodovat kolom kasárenského dvora a přitom zpívat písničku: „Vojákem být, jaká je to krása ..." A protože se Teichmann nepřestával šklebit, musel obíhat kolem pochodující čety jako ovčácký pes kolem stáda. Teichmann se šklebil dál. Semmler ho nechal oběhnout další tři kola kolem kasárenského dvora a četa na něho musela čekat. Teichmann běžel, jak nejrychleji mohl. Když běžel třetí kolo a viděl pohledy svých kamarádů, už se nešklebil. Vrchní šikovatel Semmler měl radost z tohoto pedagogického úspěchu a dal četě rozchod.
    Heyne pak řekl: „Co chcete, čekali jste něco jiného? Ti dostanou svých dvě stě padesát marek měsíčně a tím to pro ně hasne. Za ty peníze nemůžete chtít víc —"
    „Ale vždyť ti chlapi jsou sadisti," řekl Stollenberg.
    „Ne, to nejsou. Jsou jenom hloupí," řekl Heyne, „k pravému sadismu patří také určitá inteligence. Tady to jsou vesničtí křupani. Na tohleto povolání — a ono je to povolání — se můžou brát jen vesničtí křupani, ti nemají žádné komplexy. A pamatujte si: to celé nemá za šesták smysl. A taky nemá smysl o tom přemýšlet nebo se dokonce rozčilovat. Myslet je vůbec to nejnesmyslnější, co můžete udělat. Nejlehčeji se mašíruje, čím míň člověk nese zavazadel, a to platí, i co se týče ducha. To je celý ten trik. Když myslíte, pak těm kaprálům ukazujete svá slabá místa, a na tahle místa vám pak šlápnou svýma bagančatama, a vždycky na to doplatíte jenom vy."...