V nebi stojí před všemohoucím Bohem skupina nebožtíků - Američan, Angličan, Francouz, Němec a Čech. Ještě, když všichni žili, neobdařil je Všemohoucí žádným zvlášrním bohatstvím. Nyní ovšem v nebi platí jiné zákony. Bůh ke skupince promluvil. "Zde v nebi vám mohu splnit jakékoliv přání, které bylo pro vás na zemi pouze nemožným snem." Poté ukázal na Američana a zeptal se ho: "Co by sis přál?"

   "Můj Bože", pravil Američan, "byl jsem na Brodwayi v New Yorku majitelem ušmudlané buřtboudy. Sotva mě uživila. Dnem a nocí jsem záviděl Johnovi D. Rockefellerovi jeho miliardy. Neustále jsem si opakoval, kdybych mohl žít alespoň jeden jediný rok jako on!"

   "To pro mne není vůbec žádný problém", odpověděl Všemohoucí, "dvěstě let tady budeš žít jako John D. Rockefeller." Potom ukázal na Angličana: "Co by sis přál ty?"

   "My Lord", začal Angličan poněkud nejistě, "byl jsem chudým textilním dělníkem v Manchestru a každé ráno jsem jezdil na kole do práce. Čas od času jsem pozoroval, jak vévoda z Halifaxu projíždí kolem textilní továrny se svým šedostříbrným Rolls-Roycem na cestě k jeho baroknímu zámku nedaleko Manchestru. Neskonale jsem mu záviděl a mé přání bylo alespoň jeden jediný rok v mém životě vlastnit takový elegantní Rolls Royce a bydlet v barokním zámku."

   "To pro mne není problém", odpověděl Všemohoucí, "tři Rolls Royce dostaneš ode mne a dvěstě let budeš bydlet v barokním zámku. Titul 'vévoda' k tomu obdržíš návdavkem!" Nyní ukázal všemohoucí na Francouze: "Jaké je tvé přání?"

   "Mon Dieu", oslovil Francouz Všemohoucího, "byl jsem neúspěšným spisovatelem a bydlel jsem v tmavé světničce na pařízském Montmartru. Naproti obýval secesní vilu můj vydavatel. Každý víkend v létě tam pořádal vynikající mejdany s překrásnými ženami a zajímavými hosty. Na každém kroku jsem mu to záviděl. Přál jsem si být slavným spisovatelem jako Victor Hugo nebo Romain Rolland, abych si mohl dovolit takovou vilu a takové mejdany jako můj vydavatel."

   "To pro mne není problém", odvětil Všemohoucí, "tady v nebi budeš ještě slavnější než Victor Hugo a Romain Rolland dohromady. To, co se týká  těch mejdanů, můžeš jich tady pořádat, co srdce ráčí. K tomu obdržíš ode mne ještě hezčí secesní vilu než má tvůj vydavatel".

   Potom byl na řadě Němec: "Bohužel jsem byl trvale bez zaměstnání. Víte mi máme v Německu pět milionů nezaměstnaných. Je nesmírně těžké sehnat nějakou práci. Každý čtvrtý měsíc jsem se musel hlásit na pracovním úřadě. Byl jsem psychicky  na konci. Pokaždé, když jsem viděl sedět zaměstnance pracovního úřadu u jejich pracovních stolů, neskonale jsem jim záviděl jejich čistá pracovní místa. Mým největším přáním vždycky bylo, alespoň jeden rok mého života se stát vedoucím oddělení takového pracovního úřadu..."

   "Jakýpak vedoucí oddělení pracovního úřadu!", přerušil ho Všemohoucí. "Dvacetipatrový pracovní úřad zde pro tebe opatřím v nebi a udělám tě ředitelem tohoto mohutného pracovního úřadu a to celou věčnost." Poslední na řadě - jako ostatně vždycky a všude - byl Čech.

   ""Pozdrav pánbůh!", oslovil Všemohoucího s přiblblým švejkovským úsměvem na tváři. "Co je?" zareagoval Bůh zkrátka. "Já mám na okraji Prahy zahrádku s chaloupkou", začal Čech vyprávět svou story "a můj soused má ve své zahrádce kozu..."

   "Ty bys chtěl také kozu, viď?" přerušil ho Všemohoucí.

   "Nikoli, v žádném případě!" zavrtěl hlavou Čech. "Já bych si přál, aby mu ta koza chcípla.

   Samozřejmě, každý člověk na této zeměkouli sleduje své egoistické cíle, avšak výše citovaná anekdotická událost nám ukazuje, že je nutné rozlišovat mezi konstruktivním kmplexem závisti a destruktivním komplexem závisti. Konstruktivní komplex závisti má v sobě určité jádro hmotné zainteresovanosti, získat rovněž pocit úspěchu: "Američan", "Angličan". "Francouz" a "Němec" reprezentují mezi sebou diametrální rozdíly žádoucích hodnot, ale jejich konečným cílem bylo získat hmotné a sociální výhody, které viděli u druhých. Egoismus "Čecha" je naproti tomu destruktivním komplexem závisti, který neusiluje o to získávat materiální statky a sociální prestiž, nýbrž se mu jedná o to hodnoty zničit.

   Destruktivní komplex závisti je politickým základem třídního boje. Je předpokladem pro vznik komunistické revoluce a tím hlavním katalyzátorem bolševické totality.

 ZDROJ