Autorský kolektiv - ZÁKLADY VOJENSKOVĚDECKÉ PRÁCE

„…Vědec musí pracovat „stojíce na ramenou svých předchůdců“. To znamená, že musí prostudovat vše a nebo třeba jen základní literaturu ke zkoumané otázce, aby dobře poznal stav jejího vědeckého řešení. Přitom nelze opovrhovat ani starými knihami či články z časopisů nebo z novin. I ve staré literatuře může někdy vědecký pracovník nalézt cenná fakta a údaje pro potvrzení vlastních myšlenek nebo argumenty, které tyto myšlenky vyvrátí …

Předběžné studium knihy je třeba provádět určitým způsobem. Především je třeba si přečíst titulní list knihy, na kterém je uveden její název, jméno autora, rok vydání, místo vydání a kdo knihu redigoval. Potom je nutno se podívat na obsah, který nám dá představu o tom, jaké základní otázky jsou v knize rozebírány a v jaké posloupnosti je materiál členěn …

K nalezení hlavních myšlenek, které autor uvádí v knize, napomáhají do značné míry i vnější příznaky textu: tučně vytištěný text, podtržený řádek, taková slova jako „za prvé“, „za druhé“, „nakonec“, tj. slova hovořící o výčtu důkazů k vysloveným tezím, o odhalování příčin atd. Anebo slova v textu, jako „a tedy“, „tudíž“, „na základě toho“. Po těchto slovech následují zobecnění a závěry. Čtení knih s upřením pozornosti na tato místa usnadňuje lépe proniknout do smyslu obsahu materiálu …

Při čtení je nejdůležitější nejen poznání faktického materiálu, ale i stimulace vlastních myšlenek, idejí. Pasivní, nekritické čtení, uvěření všemu přečtenému může potlačit individualitu vědeckého pracovníka, zvláště mladého, a překážet rozvoji jeho samostatného myšlení …

Ve vědecké literatuře se setkáváme s cizími slovy, speciálními termíny, vědeckými výrazy, nejasnými vyjádřeními a myšlenkami. Nelze připustit, aby zůstaly nejasnými. Je užitečné, abychom při čtení vědecké literatury měli po ruce různé slovníky (slovník cizích slov, slovník základních vojenských termínů aj.) …

Při souvislém čtení se kniha pročte pomalu a s plnou pozorností, tj. celá od začátku do konce. Číst je třeba důsledně, aniž bychom vypustili poznámky, odkazy; je třeba proniknout do podstaty informací v tabulkách, schématech a náčrtech …

Při práci s knihou, při jejím studiu, je nutné provádět výpisy. Toho, kdo jenom čte, možno přirovnat k motýlovi a toho kdo čte a dělá si i výpisy, možno srovnat s včelou …

Velký význam má zápis vlastních myšlenek vznikající u výzkumného pracovníka. Je třeba bohužel konstatovat, že se zápisům vlastních myšlenek věnuje málo pozornosti …

Kladnou úlohu může mít i dovednost vhodně využívat barevných tužek …

Je lépe shromáždit méně materiálu, mít méně faktů, ale hlouběji a všestranněji je prostudovat …“ 

 Výtah z publikace sovětských autorů, zpracovaný a vydaný Výzkumným střediskem Topografické služby Československé lidové armády (Praha 1977)