Čučche - původní tvořivá filozofie revoluce nebo odstín revizionismu? (Leopold Vejr)

      Srovnáním jednoho projevu a tří prací současného generálního tajemníka Korejské strany práce Kim Čong Ila - projevu na XXIV. sjezdu KSSS (1971, česky v protokolu sjezdu téhož roku, na stránkách SMKČ ZDE) a statí „Úcta k revolučním předchůdcům je vznešený mravní závazek revolucionářů“ (1995, česky Futura 2007, na stránkách SMKČ ZDE - 1. část, 2. část, 3. část), „Filozofie čučche - původní tvořivá filozofie revoluce“ (1996, česky Futura 2003) a „KLDR je neporazitelně silný socialistický stát typu čučche“ (2008, česky Futura 2009) - docházím k závěru, že v politice Kim Čong Ila a Korejské strany práce se projevuje stále hlubší odklon od marxismu-leninismu. Dlouho jsem váhal, zda o této skutečnosti psát, protože KLDR je napadána ze všech stran a je proto především namístě se zastávat hrdinného korejského lidu za jeho statečnost v boji proti imperialismu. Na druhou stranu, současné korejské pojetí socialismu nemá jen své nesporně kladné stránky (zachování společenského vlastnictví vylučujícího vykořisťování člověka člověkem, vyšší životní úroveň než v okolních zemích, nezávislost na zahraničním kapitálu a koloniálních mocnostech…).

      Nelze říci, že by Kim Čong Il a vedení Korejské strany práce nějak překrucovali marxismus-leninismus a snažili se to zatajit. Naopak, od marxismu-leninismu, resp. i od marxismu epochy před Leninem, se Kim Čong Il postupně otevřeně distancoval. V projevu na XXIV. sjezdu KSSS marxismus-leninismus opakovaně vyzdvihuje a končí slovy: „Ať žije nepřemožitelný prapor marxismu-leninismu!“ V roce 1996 v práci „Filozofie čučche…“ však píše: „Výklad nového světonázoru podle filozofie čučche neznamená rozchod s dialekticko-materialistickým názorem… Přestože marxistická dialektika trpí určitou omezeností a nezralostí, její základní principy jsou vědecké a pravdivé…“ (čes. vyd., s. 4) Takové napadání marxistické dialektiky je velmi odvážné od obhájce „původní tvořivé filozofie“, který ve svých dílech tuto „původní filozofii“ vysvětluje takovým způsobem, že všechny srozumitelné teze jsou převzaty ze základů marxismu(-leninismu) a odchylky od něj jsou směsí nicneříkajících frází a protikladných tvrzení. „Hlavním omezením materialistického vnímání historie je skutečnost, že neposkytuje správný výklad zákonitostí vlastních společenskému hnutí a při rozvíjení principů tohoto hnutí bere materialistické vnímání za základ jednotu pohybu materie - vše, co k ní patří - jak pohyb přírody, tak i pohyb společnosti.“ (tamtéž, s. 7) „Základní rozdíl mezi filozofií čučche a předcházející filozofií vychází … z rozdílného pohledu na člověka. … Předcházející filozofie … nedokázala objasnit podstatné zvláštnosti člověka jako člena společnosti.“ (s. 9) Závažná obvinění na adresu marxismu a dialektiky - ale jak čučche tyto zvláštnosti objasňuje, to už vysvětleno nenacházím.
      „Vzhledem k tomu, že je filozofie čučche novou filozofií, která má svůj systém i obsah, vlastní pouze jí, není třeba její kategorie vykládat ve smyslu předchozí filozofie.”, píše Kim Čong Il ve stati „Filozofie…“ na s. 12 českého vydání. O stranu dále dodává, že „filozofie čučche je nová revoluční filozofie, nikoli pouhé rozvinutí filozofie předcházející.“ A na straně 14: „Filozofie, kterou mají studovat a následovat naši vědečtí pracovníci i celý lid, je filozofie čučche. Současně je třeba znát i předcházející marxisticko-leninskou filozofickou myšlenku. Soudruzi, pracující v oblasti společenských věd, by měli ve světle osvojených principů filozofie čučche věnovat soustředěnou pozornost přesnému hodnocení jak zásluh předcházející filozofie, tak i jejím omezením a nedokonalosti.“
      Tamtéž se nachází dle mého názoru velmi nebezpečné tvrzení: „Je třeba vnímat stranické ideje jako absolutní pravdu, pevně je hájit a transformovat do vlastního revolučního přesvědčení.“ Právě takové chápání „stranické absolutní pravdy“ dovedlo socialismus ve většině zemí k porážce - když Chruščov zhanobil Stalina, odvrhl diktaturu proletariátu a začal vykřikovat o úplném a definitivním vítězství socialismu a o přechodu ke komunismu během života jediné generace, téměř celá KSSS jej pod praporem „stranické absolutní pravdy“ následovala. Pod praporem „stranické absolutní pravdy“ drtivá část základny KSSS podporovala až do tragického konce Gorbačovovu zradu, pod tímtéž praporem přijala na XVIII. mimořádném sjezdu KSČ a I. sjezdu KSČM většina delegátů zhanobení revoluční minulosti strany a přechod na pozice sociáldemokratismu… „Stranická absolutní pravda“ nenabízí prostor pro vnitrostranickou demokracii, kritiku a sebekritiku, pro marxistický rozbor situace a marxistická východiska, ale pro prosazování zájmů momentálních stranických vůdců. Není náhodou, že v dílech klasiků marxismu-leninismu nic o „absolutní stranické pravdě“ nenajdeme.
      Na otázku, v čem vlastně novátorství čučche jakožto překonání marxismu-leninismu spočívá, stále nenacházím odpověď, spíše se mi dle této brožury čučche jeví jako karikatura marxismu. Vždyť i jiné odstíny revizionismu, např. „demokratický socialismus“, o sobě s oblibou tvrdí, že marxismus-leninismus překonaly…
      Ještě více než práce „Filozofie čučche…“ mě však zklamala Kim Čong Ilova stať „KLDR je neporazitelně silný socialistický stát typu čučche“ ze září 2008. Ta např. otevřeně hovoří o vedoucí roli armády (tj. princip songun, doslova na s. 5 a 18 čes. vyd.), zatímco marxismus o hegemonii proletariátu a vedoucí úloze jeho avantgardy - komunistické strany. Lenin a Stalin učili „střežit jako oko v hlavě své ozbrojené síly“ (viz např. Stalin: O Velké vlastenecké válce Sovětského svazu, čes. vyd. 1949, s. 125), tzn. aby strana a lid měli na pozoru (ovládali) své ozbrojené síly, nikoli aby ozbrojené síly měly na pozoru (ovládaly) komunistickou stranu a lid!
      Celé dílo „KLDR…“ je prodchnuto neustále se opakující frázemi velebícími zakladatele KLDR Kim Ir Sena. Úcta ke Kim Ir Senovi jako velikému revolucionáři, největšímu synu korejského lidu a jednomu z předních představitelů světového komunistického hnutí je zcela oprávněná, ale pokud by se formulace typu „Naše strana vysoce ctí velkého Vůdce jako slunce čučche a dále rozvíjí Vůdcovy myšlenky budování státu a jeho zásluhy a tak otevírá cestu pro postup při budování bohaté a silné vlasti epochy songun, cestu nových vítězství naší revoluce.“ stále neopakovaly, byl by jejich účinek vyšší a brožura by mohla mít místo 27 stran třetinu, čímž by se stala pro čtenáře zajímavější. V korejském nematerialistickém zbožňování vůdců hraje negativní úlohu silná náboženská tradice. V našem prostředí už s jedním „velkým Vůdcem“ zkušenost máme…

      „Velký Vůdce v dvacetiletém krvavém boji proti japonským imperialistům dovedl velkou protijaponskou válku k vítězství a uskutečnil tak velké historické dílo osvobození vlasti.“, píše Kim Čong Il na s. 7, a dále se zmiňuje o „osvobozené vlasti“. Obdobně na s. 18 píše, že „náš Vůdce osvobodil vlast politikou songun a samostatnost i nezávislost vlasti a její sílu a rozvoj vojensky pevně zajistil“. Že byla severní část Koreje osvobozena v srpnu 1945 Rudou armádou SSSR, o tom se Kim Čong Il nezmiňuje, ostatně SSSR a jeho historický význam ve své stati opomíjí úplně a všechny úspěchy připisuje jen Kim Ir Senovi, Korejské straně práce a korejskému lidu. To je přechod od internacionalismu, velebeného týmž Kim Čong Ilem na XXIV. sjezdu KSSS v roce 1971, na pozice nacionalismu! Kde je ona „úcta k revolučním předchůdcům“, která je „vznešeným mravním závazkem revolucionářů“, jak správně nazval svou stať tentýž Kim Čong Il v roce 1995, když se Kim Čong Il ve své dosud poslední česky vydané práci nehlásí už ani k marxismu, ani k leninismu, natož k jejich klasikům a k obětem těch, kteří se zbraní v ruce porazili fašismus a uhájili první socialistický stát na světě?!
      Jinak než jako ztrátu smyslu pro realitu nelze hodnotit tvrzení, že KLDR „vyvstala jako nejvyspělejší mohutná socialistická země“ (byla tedy vyspělejší než SSSR, ČSSR či NDR?!) a „stala se zemí opěvovanou ve světě … jako vzorová země socialismu“ (oboje s. 9). Kdo opěvuje KLDR jako „vzorovou zemi socialismu“? V samotném komunistickém hnutí se o tom vedou spory, jejichž součástí budiž i tento článek, a mimo toto hnutí Severní Koreou celý „demokratický svět“ opovrhuje! Opěvují snad vykořisťovaní proletáři v kapitalistických zemích (tedy víceméně na celém světě) KLDR, hledí na ni tak, jako na bývalý Sovětský svaz? Nemá snad korejské vedení ani přibližnou představu o skutečném třídním (ne)vědomí většiny námezdně pracujících, kteří jsou ve své většině bezmocnými rukojmími buržoazní propagandy, a vědí-li vůbec, že existuje KLDR, domnívají se namnoze, že jsou tam odpůrci Kim Čong Ila vražděni s celými rodinami ve skleněných plynových komorách…?
      Ani publikace „KLDR…“ neobjasňuje, v čem spočívá filozofie(?) čučche a čím se vyznačuje. Zůstává opět jen u obecných deklarací typu „Věčně nehynoucí myšlenka čučche je světový názor, v jehož středu je člověk, a ideologie samostatnosti, je to vedoucí myšlenka naší doby, vědecky osvětlující cestu obrany a realizace samostatnosti lidových mas, samostatnosti země a národa. … Naše republika je samostatným socialistickým státem typu čučche se silným národním charakterem a je neporazitelně silnou socialistickou zemí, která mohutnou silou politiky songun porazí jakkoliv silného nepřítele a projde všemi nesnázemi a zkouškami.“ (s. 11) Neobsahuje už téměř nic z marxistické terminologie - tu nahrazuje frázemi o genialitě velkého Vůdce, filozofie čučche a politiky songun…
      „V historii dosud neexistovala země, zajišťující postavení a úlohu lidových mas na nejvyšší úrovni, jak je tomu v naší republice, jež uskutečňuje myšlenku ,vážit si lidu jako nebes´, kterou velký Vůdce učinil svým heslem…“, píše se na s. 12. Znovu se zde projevuje neuctivé opomíjení SSSR a dalších socialistických států…
      Na s. 17 píše Kim Čong Il: „Díky tomu, že jsme pod vedením velkého Vůdce a velké strany v revoluci a budování pevně dodržovali charakter čučche a správně udržovali národní charakter, nemohlo na nás zapůsobit žádné vměšování ani nátlak imperialistických reakcionářů, ani mezi nás nemohl proniknout soudobý revizionismus ani jiné oportunistické myšlenkové proudy…“ Kéž by to byla pravda!
      Na závěr podotýkám, že všechny zmiňované práce Kim Čong Ila vytvořené po rozpadu světové socialistické soustavy obsahují i řadu zcela správných tezí. Ty jsou však převzaty z děl klasiků marxismu-leninismu při účelovém zamlčení jejich autorů a původu a jejich připsání na vrub „původní tvořivé filozofie“ čučche…
      Dodávám, že i přes svou kritiku severokorejského pojetí socialismu a jeho odklonu od marxismu-leninismu nesmějí komunisté hodní toho jména zapomínat, že současný severokorejský režim zajišťuje korejskému pracujícímu lidu nesrovnatelně lepší životní úroveň než návrat ke kapitalistickému hospodářství.