Dvojka na kandidátce KSČM: Kolektivizace byla v zájmu národa, lidé tehdy třeli bídu

 Předsedkyně pražských komunistů Marta Semelová pracuje již čtvrtstoletí jako učitelka na základní

škole. Zatímco před volbami 2006 byla ještě na nevolitelném místě, nyní má z pozice pražské dvojky

velkou šanci na parlamentní křeslo.

Výročí února 1948 si chodí Marta Semelová spolu s dalšími straníky

připomínat k hrobu Klementa Gottwalda. Při letošní akci podle

komunistických Haló novin vyzdvihovala "tehdejší touhu pracujících žít

ve společnosti, v níž nebudou nezaměstnaní, chudí ani žebráci".

HN: Proč je pro vás důležité připomínat si únor 1948?

Po únoru došlo k zvednutí životní úrovně, stavěly se školy, nemocnice,

fabriky. Lidé dostali práci, vzdělání, tak proč na to zapomínat?

HN: Poúnorová doba však byla spojena i jinými jevy, než o kterých

mluvíte..

V každé době se něco podaří více, něco méně a něco se třeba

nepodaří.

HN: Jak se například díváte na kolektivizaci?

Bylo to období, ve kterém nám zemědělství zajistilo soběstačnost a

vznikla velice úspěšná zemědělská družstva, na rozdíl od dneška, kdy

se vybíjejí stáda a zemědělci se potýkají s problémy. Tehdy se k nám

dokonce chodili učit i odborníci ze zahraničí.

HN: Kolektivizace však byla spojena také se znárodňováním. O statky přišly podle odhadů na čtyři

tisíce selských rodin..

Také ale byly rodiny, které samy dávaly svůj majetek do družstva a když jim ho pak chtěli vrátit, tak to

odmítaly.

HN: Takže bylo správné vyvlastňovat majetek sedláků proti jejich vůli?

Já si myslím, že to bylo v zájmu těch prostých lidí, kteří se živili rukama a v zájmu celého národa.

HN: V zájmu celého národa bylo násilné vyvlastňování?

Já mluvím o tom, že v zájmu národa bylo vytváření podmínek pro rozvoj zemědělství.

HN: Ty podmínky se ale vytvářely za cenu toho, že mnoho rodin přišlo o své statky, na kterých

hospodařily několik století.

Také ale na těch statcích předtím dřeli obyčejní lidé, kteří dostávali velmi malou mzdu a žili v bídě. To bylo

přeci také nespravedlivé.

HN: Takže schvalujete způsob jakým kolektivizace probíhala?

Já si netroufám hodnotit jednotlivosti, ale ten celkový vývoj pro budoucnost lidí byl správný.

HN: Co třeba otázka politických procesů? Před čtyřmi roky jste v HN říkala, že byli souzeni jednom

ti, kteří si to zasloužili...

Takhle jsem to neřekla, to byla určitá novinářská zkratka. Mluvila jsem o tom, že po listopadu 1989 mnoho

lidí označovalo sebe samé za politické vězně, přitom v řadě případů neprávem.

HN: Když došlo jen k nějakému novinářskému zkracování, jaký je tedy váš pohled? Připouštíte, že

došlo k justičním vraždám?

Pokud došlo k nějakým excesům, tak se k tomu učinilo (stranické) vyjádření ještě před listopadem 1989.

HN: Váš názor přeci nemusí být stejný jako stranické vyjádření. Jak se díváte například na proces s

Miladou Horákovou?

Já už bych nerada mluvila o minulosti. Ráda bych se bavila spíše o tom, co budu dělat v politice dál.

HN: Před čtyřmi roky jste se ale vyjadřovala i k otázkám souvisejících s minulostí, proč už ne teď?

Není to tak, že by vám stranické vedení zakázalo o podobných věcech mluvit?

Ale ne, nikdo mi nic nezakazuje. Chtěla bych ale už mluvit o tom co pálí lidi dnes a nevracet se pořád do

minulosti.

HN: Tak tedy přítomnost: loni na podzim proběhl na půdě KSČM odborný seminář o školství. Podle

Haló novin jste na něm kritizovala současné metody výuky dějepisu, například besedy s

politickými vězni, které pořádá Člověk v tísni. Co vám na tom vadí?

Výuka dějepisu musí být v první řadě objektivní a vyvážená. Její současnou podobu kritizovali i odborníci,

kteří nemají s KSČM nic společného. Pokud už chodí do škol pamětníci, tak si myslím, že by tam měli

chodit také pamětníci budovatelského úsilí, nebo například členové Klubu českého pohraničí, Klubu Julia

Fučíka, …

HN: Takže si představujete, že by například s politickým vězněm vždy vystoupil i někdo z té druhé

strany?

Do takovýchto podrobností nechci jít, ale myslím si, že by tady měla být maximální vyváženost.

HN: V čem by například zmiňovaný klub bývalých příslušníků pohraniční stráže mohl obohacovat

výuku?

Dnes se předstírá, že naši pohraničníci pouze vraždili, přitom to byli lidi, kteří bránili naši zem a dodržovali

zákony. A ti pamětníci by mohli říct, jak to skutečně na těch hranicích vypadalo, kolik pohraničníků třeba

bylo zákeřně zabito.

HN: Pohraničníci byli přeci vojáci, kteří měli pravomoc střílet na neozbrojené lidi, prchající ze země

a toho také využívali, byť k tomu měli nějaké regule.

Podívejte se, pokud tam došlo k nějakému porušení zákona, tak byl takový člověk potrestán. Takové

případy byly a tohle by se také mělo sdělovat při výuce.

HN: Uvažujete tedy o nějakých nových učebnicích?

 Žádnou konkrétní učebnici nepřipravujeme, nicméně spolu s našimi stranickými historiky bychom chtěli dát

dohromady prameny jako jsou dobové záznamy, nebo právě výpovědi pamětníků, ze kterých by se dalo

při výuce čerpat.

 HN: Jaké máte ambice v politice? Chtěla byste působit na ministerstvu školství?

 O ministerstvu školství neuvažuji, uvažuji pouze o působení ve sněmovně, pokud možno ve výboru pro

školství.

 Zdroj ZDE