Edmond Rostand - CYRANO DE BERGERAC

De Guiche

        Neumí opravdu jej zpražiti z vás žádný?

De Valvert

Mám něco, počkejte, šíp vlastní této šelmy.

(Pokročí k Cyranovi, jejž dlouho pozoruje, pak se drze před

něj postaví)

Vy, pane, máte nos... nos velký...

Cyrano (vážně)

        Ano, velmi!

De Valvert (směje se)

        Ha...

Cyrano (klidně)

        A to je všecko?

De Valvert

   Ne!

Cyrano

Toť málo, mladý pane!

Zde uvést by se daly věci neslýchané

a přitom měnit tón. Já hned vám příklad dám:

Výbojně: „Pane můj, když tak velký nos mám,

na místě bylo by jej sobě amputovat!"

Přátelsky: „Ve vašem jej vidím šálku plovat,

pro pití měl byste mít korbel mnohem spíš!"

Popisně: „Pohoří!... Útes... či skalní skrýš.

Co pravím skalní skrýš, to poloostrov jest!"

Zvědavě: „Futrál ten nač musíte vy nést?

Pro psací náčiní, na nůžky skříň to snad?"

S grácií: „Pane můj, máte tak ptáky rád,

že o ně otcovsky tak starostliv jste stále,

jim bidlo skýtáte pro drápky jejich malé?"

Dotěrně: „Pane můj, když kouříte, snad jím

tak stoupá k obloze váš tabákový dým,

že křičí sousedi: Kdepak to zase hoří?"

S výstrahou: „Pozor jen, pod jeho tíhou noří

se vaše hlava v zem, div o něj nepadnete!"

Něžně: „Slunečník malý nad ním roztáhněte,

jinak by se vám v létě jistě rozehřál!"

Učeně: „Potvora, již Aristofan zval

prý kdys Hippocampelephantocamelos,

na spoustě kostí svých takový nesla nos!"

Rytířsky: „Příteli, když v módě je ten hák,

můžete klobouky si na něj odkládat!"

S emfasí: „Obrovský ty nose, vítr žádný

nemůže škodit ti, až na severák chladný!"

Tragicky: „červené to moře, jaká záře!"

S obdivem: „Vhodný štít pro krámek voňavkáře!

Lyricky: „Škeble to, jste jejím tritonem?"

Naivně: „Monument! Kdy na něj vylezem?"

Uctivě: „Pane, smím vám stisknout pravici?

Vy máte, co my zvem balkónek v ulici!"

Venkovsky: „Tohle nos? Dyť je to planý křik!

Obrovská řetkvička či meloun trpaslík!"

Vojensky: „Proti všem s ním jděte bojovat!"

Prakticky: „Copak s ním? Do loterie snad.

To, pane, potáhne, to bude velký los!"

Či v stylu Pyrama s povzdechem: „Ach, ten nos,

on souzvuk porušil v miláčka tváři svůdné

a zrádce hanebný teď v studu nad tím rudne!"

To byste přibližně byl řekl, milý hochu,

kdybyste ducha měl a vzdělanosti trochu.

Však ducha, nejchudší vy ze všech bytostí,

jste neměl atomu a z lidské moudrosti

        tři znáte písmena, jež v slovo „blb" se svíjí… 

Překlad: Jaroslav Vrchlický