Klimatická hysterie je nutná. V našem dobru (Finrod Felagund)

            Pročítaje se internetem, všude vidím, kolik lidí se přiživuje na "senzačním" odhalení některých podvodných měření ve věci klimatických změn. Nazývají celou "aféru" Climategate, podle slavné aféry Watergate, kdy Richard Nixon dal špehovat kancelář Demokratické strany. Oba druhy podvodů jsou samozřejmě neetické, nicméně oba - a především ten klimatický - jsou pochopitelné. Jsou totiž kompenzací onoho demokratického defektu, kdy i hloupým lidem je dovoleno se politicky projevovat.
            V lidské populaci, a to kdekoliv na světě, se vyskytuje velmi masivní zástup blbců, kteří si nevidí ani na špičku nosu, leč o to radši a o to hlasitěji by rozhodovali o společenském a politickém vývoji přinejmenším vlastní země, nejlépe celého světa. To je jedna z největších vad demokracie jako společenského systému, která je však nezbytná proto, abychom mezi obrovskou skupinou lidí mohli dát možnost těm opravdu schopným se projevit. Existence blbců však nutí architekty demokratického systému podnikat ne úplně transparentní kroky, jejichž cílem je na jednu stranu umožnit všem schopným dostat se nahoru a zároveň zaměstnat nesmysly všeho druhu ty hloupé, aby se do vážných věcí pokud možno nepletli. Může se nám to nelíbit, ale tak to chodí; je to naše daň za všeobecné volební právo. A musím říct, že celkem spravedlivá, protože kdo není tupec, tak celkem snadno pochopí, proč je celé tohle divadlo - bohužel - nutné.
            Klimatické změny problém jsou ne kvůli tomu, že je to jistá záhuba a katastrofa, jak se tvrdí, ale protože stojíme tváří v tvář něčemu, co nejsme tak docela schopni předpovědět. Falšování dat v IPCC, které mělo za cíl ukazovat zvyšování průměrné roční teploty na všech místech na Zemi fakticky naopak mnohem větší problém zakrývalo - skutečnost, že někde soustavně teplota roste a někde ne je pravděpodobně mnohem horší, než kdyby nárůst průměrné roční teploty byl všude stejný. Jak známo, mořské i atmosférické proudy vznikají a fungují na principu rozdílu teplot, jejich pravidelnost tedy závisí na tom, že někde na naší planetě je tepleji a někde chladněji. Nárůst ročního teplotního průměru o jeden-dva stupně by globálně nebyl problém, ovšem pokud je tento nárůst znatelný v Arktidě (a je, díky tomu se rozbíhají projekty na donedávna nemyslitelnou těžbu ropy a zemního plynu v Barentsově moři či v Grónsku, nebo možnost úspěšně proplout plavební cestou kolem Ruska i s obyčejnou lodí, ne s ledoborcem - provedeno v minulém roce) a prakticky neexistující v Mexickém zálivu, může snížení teplotních rozdílů způsobit zpomalení Golfského proudu, na němž prakticky závisí přežití evropské civilizace. Umíte si představit, že by v Paříži byly teploty podobné, jako na Newfoundlandu? Já ne. Klimatické změny tím, že zvyšují průměrnou roční teplotu zpravidla tam, kde je chladněji a nezvyšují ji v dnes teplých oblastech (toho se také týkal ten podvod, falšovaná data poukazovala na zvyšování teploty především tam, aby se poukázalo na dezertifikaci atd.) způsobují nivelizaci teplot v rámci různých míst Země, což v určitém bodě může způsobit totální překreslení všech mořských i vzdušných proudů. Pravda, nemusíme z toho ani v tomto případě vyjít zle, ale můžeme - a právě to, že není technicky možné spočítat průběh toho, co se stane a to, že čelíme změnám, na které nemáme šanci se připravit, protože nevíme, o jaké změny půjde, je největší problém.
            Samotný alarmismus a hysterie kolem klimatických změn má však mnohem hlubší pozadí. Jakkoliv je to otázka sama o sobě k zamyšlení důležitá, je to velmi dobrý způsob, jak prosadit jadernou energii (za poslední dva roky bylo v Evropě započato více nových projektů na stavby jaderných elektráren, než za předchozích dvacet), která dodává čistou a levnou energii, která je především nezávislá na různých odporných státech typu Saúdská Arábie nebo Rusko, které na exportu surovin stavějí svou zahraniční politiku a jsou ochotny kdykoliv slušné země vydírat. Vzhledem ke složitosti takového zařízení, jako je jaderná elektrárna a tomu, že si většina lidí ani když je poučíte neumí reálně představit, jak funguje, není se čemu divit, když se jaderné energie lidé zkrátka bojí a přes její bezpečnost a výhodnost jsou radši ochotni vyjít na milost a nemilost prodejcům fosilních paliv. Nepředpokládám, že by vrcholní politici západních zemí (jen tak mimochodem včetně George W. Bushe za doby jeho mandátu) byli takoví hlupáci, aby vytvářeli programy za tak obrovské sumy, které nic nepřinesou. Z geopolitického hlediska znamená "boj proti klimatickým změnám" především způsob, jak se vypořádat se závislostí na odporných režimech v zemích, které akorát měly to štěstí, že mají dost surovin. Využít tak hlouposti jedné skupiny lidí (aktivisté, kteří se dají motivovat na jakoukoliv "záchranu světa", během níž si budou připadat užiteční) proti jiné hloupé části populace, aby se za jejich zády dala prosadit právě například jaderná energie považuji za naprosto mistrovský tah.
            Celé toto jednání typu "divide et impera" je však mnoha lidem nepříjemné, protože to uráží jejich ego. Ukazuje jim to totiž, kde je reálně jejich místo v rozhodovacím procesu a to, že se "zdravým selským rozumem" nemají šanci rozhodovat o velkých problémech tohoto světa. Jestli někdo očekává, že vrcholní světoví politici, kteří prosazují "boj proti klimatickým změnám" se "přiznají" a řeknou, že to dělají, aby zmátli hloupé lidi, tak je naivní hlupák sám, protože by potom ta strategie samozřejmě vůbec nefungovala. Nezbývá než říct jediné - tohle je způsob, jak mohou elity, které mají aspoň nějaký rozumný plán například na naši energetickou bezpečnost, alespoň trochu efektivně řídit země, které vedou a komu se to nelíbí, má smůlu. Za sebe říkám, že takové manipulaci s veřejným míněním rozumím a kdybych byl na místě těch politiků a opravdu chtěl prosadit právě například jadernou energii, tak bych - klidně i na základě naprostého přehánění - klimatickou hysterii propagoval také. Lidská hloupost je totiž nezměnitelná realita a tak holt nezbývá, než tomu přizpůsobit praxi vládnutí.