Frans G. Bengtsson - RUDÝ ORM

— Patrně je to dobrý král, řekl Almansur. Kdo je tvůj bůh?

— Tato otázka je těžší, pane, odpovídal Orm. Mými bohy jsou bohové mého lidu, a soudíme o nich, že jsou silní, tak jako my sami. Je jich mnoho; ale někteří z nich jsou už vysokého stáří, že se o ně málokdo stará kromě skaldů. Nejsilnější z nich se jmenuje Thor; je ryšavý jako já a říká se o něm, že je přítelem všech lidí. Ale nejmoudřejší z bohů se jmenuje Odin; je bohem válečníků, a prý je to jeho zásluhou, že my Seveřané jsme nejlepšími bojovníky. Ale jestli některý z nich učinil něco pro mne, to věru nevím; a jisté je, já že jsem málo vykonal pro ně. A zdá se mi, že jsou nesmírně vzdáleni od této země.

— Poslouchej nyní dobře, pohane, co ti řeknu, pravil Almansur: Není bohů kromě Alláha. Neříkej, že je jich mnoho; a také neříkej, že jsou tři; dobře se ti povede v den soudu, nebudeš-li tvrdit takové věci. Alláh je jeden, Věčný, Povýšený; a Mohamed je jeho prorok. Taková je pravda, a té věř. Kdykoliv táhnu do boje proti křesťanům, je to pro čest a slávu Alláhovu a Prorokovu; a zle by bylo s muži v mém vojsku, kteří by těch dvou neuctívali. Proto nesmíš ani ty a tvoji muži od této chvíle vzývat žádného boha kromě toho, který je pravý.

Orm odpověděl:

— My Seveřané nejsme zvyklí dovolávat se svých bohů zbytečně, neboť je nechceme obtěžovat křikem. V této zemi jsme nevzývali žádného boha od té doby, co jsme jednou obětovali bohu moře za šťastný návrat ; a tenkrát nám to nebylo k ničemu, protože vzápětí se objevily tvé lodi a my, kteří tu stojíme, jsme padli do zajetí. Snad je tomu tak, že naši bohové mají v této zemi nepatrnou moc; a proto, pane, rád ti v tom vyhovím, že dokud budu u tebe, přidržím se tvého boha. A přeješ-li si, zeptám se ostatních, jak oni o tom soudí.

Almansur přikývl; a Orm řekl svým druhům:

— Praví, že sě musíme přidržet jeho boha. Má jen jediného, a ten se jmenuje Alláh; všechny ostatní bohy zavrhuje. Jsem přesvědčen, že jeho bůh je silný v této zemi, a naši bohové že jsou tak daleko od vlasti slabí a bezmocní. Budou tu na nás pohlížet lépe, jestli se v této věci zachováme tak, jak je zdejším zvykeifi, a bylo by od nás nemoudré, kdybychom se v tom protivili Almansurově vůli.

Muži soudili, že jim nezbývá jiná volba; bylo by pošetilé dráždit takového pána jako je Almansur; a výsledek byl, že se Orm znovu obrátil k Almansurovi a prohlásil, že všichni jsou ochotni přidržet se Alláha a nevzývat nikoho jiného.

Almansur dal tedy zavolat dva kněze a sudího; a před nimi museli Orm a jeho druhové opakovat svatá slova Mohamedova služebníka, táž, jak je již prve Almansur řekl Ormovi, že není boha kromě Alláha B že Mohamed je jeho prorok. Všem až na Orma bylo nbtížno utvářet cizí slova, ačkoliv jim byla pečlivě slabikována.

Když s tím byli hotovi, vypadal Almansur velmi spokojeně a řekl svým kněžím, že je přesvědčen, že 1 ím prokázal Alláhovi dobrou službu, a oni s ním plně .souhlasili. Potom sáhl do měděné skřínky, která stála před ním na stole, a vyňal z ní zlaťáky a dal každému   

z vojínů patnáct penízků a Ormovi dvojnásob. Poděkovali mu, a pak je setník odvedl zpět do jejich příbytků. Toke pravil:

— Teď jsme se zřekli svých bohů, a snad je to tak správné v cizí zemi, kde vládnou jiní; ale vrátím-li se jednou zase domů, budu jich dbáti více než tohoto Alláha. Jenže tady je on, myslím, nejlepší, a my už dostali kvůli němu zlato. A budu si ho cenit ještě více, dá-li mi také ženy.

Zanedlouho potom vyhlásil Almansur válečné tažení proti křesťanům a vydal se na sever se svou tělesnou stráží a velikým vojskem a tři měsíce drancoval v Navaře a aragonském hrabství; Orm a jeho druzi tu získali bohatou kořist i ženy a byli se svou službou tuze spokojeni. Nadále žili tak, že na jaře a na podzim byli vždy s Almansurem v poli, ale nejhorší letní vedra a roční období, které obyvatelé jižních krajů nazývají zimou, trávili v Kordově. Pomalu přivykali obyčejům země a téměř neměli, nač by si u Almansura stěžovali, neboť jim často dával bohaté dary, aby si udržel jejich oddanost; a co získali při nájezdech a jiném drancování, mohli si ponechat sami pro sebe, když od toho odečetli pětinu pro svého nejvyššího pána a vládce.

Přesto jim často bývalo obtížno sloužit Alláhovi a poslouchat Prorokova zákona. Když na válečných výpravách našli u křesťanů víno a vepřové maso, bylo jim zakázáno požiti sebeméně z těchto věcí, ačkoliv po obojím nesmírně toužili; a vzdorovat tomuto zákazu, ať jim připadal nejpošetilejší ze všeho, o čem kdy slyšeli, se jen zřídka odvážili, neboť Almansurova přísnost byla v těchto věcech veliká. Také se jim zdálo, že modlitby a klanění se Prorokovi bývají až příliš cnnt.6, neboť ráno i večer, když byl Almansur v poli, muselo padnout celé jeho vojsko na kolena s tváří ob-rioenou k oněm krajům, kde prý leží Prorokovo měs-td a každý se musel mnohokrát uklánět s čelem až i lemi. Připadalo jim, že se to pro muže ani nehodí | . < je to vlastně jen k smíchu, a nikdy tomu zcela neri Ivykli; ale shodli se na tom, že se podřídí pokud budou moci a chovali se jako ostatní...