František Koukolík, Jana Drtilová - VZPOURA DEPRIVANTŮ

    Anekdoticky vtipným popisem stupidity připomínajícím Murphyho zákony jsou Cippolovy zákony stupidity. Popis pochází z roku 1987. Dva Livraghiho komentáře k těmto zákonům pocházejí z let 1996 a 1997. Livraghi uvádí, že Carlo  M. Cippola byl v době uveřejnění zákonů stupidity emeritním profesorem dějin ekonomie Kalifornské univerzity v Berkeley.

První zákon: Vždy a nevyhnutelně podceňujeme počet stupidních lidí.
    Cippola říká, že první zákon vychází ze zkušenosti. Lidé, které jsme považovali za inteligentní a racionální, najednou dokáží svou nepopiratelnou stupiditu, Den za dnem nám ve všem, co chceme dělat, vytvářejí překážky stupidní jedinci, kteří se vždy objevují na místech, jež jsou pro ně nejméně přiměřená. Livraghi (1996) připomíná Pitkinovu práci (1935) A Short introduction to the history of  human stupidity (Stručný úvod do dějin lidské hlouposti, má 574 stran), která dokazuje, Že stupidní jsou čtyři jedinci z pěti.

Druhý zákon: Pravděpodobnost, že je jedinec .stupidní, není závislá na žádné z jeho dalších vlastností.
    Sledujeme-li dostatečně dlouho dostatečný počet jedinců vykonávajících nekvalifikovanou práci, můžeme být překvapeni vysokou četností jedinců stupidních. Sledujeme-li však činnost jakékoli jiné, jakkoli kvalifikované lidské skupiny, pak dle Cippoly zjistíme, že je četnost stupidních jedinců stejná, včetně profesorů vysokých škol a nositelů Nobelovy ceny. Cippola předpokládá, že frekvence stupidních jedin¬ců je v náhodně volených lidských skupinách konstatní. Na počtu jejich členů, na jakýchkoli dalších vlastnostech, jako jsou zmíněný stupeň vzdělání, pohlaví, rasa, socioekonomická vrstva, nezáleží.

Třetí zákon: Stupidní jedinec je člověk, jenž poškozuje jiného člověka nebo lidskou skupinu, aniž by tím získával jakoukoli výhodu, výsledkem jeho chování může být i poškození sama sebe.
    Tomuto zákonu se také říká „zlatý“. Je Cippolovou definicí stupidity. Třetí zákon dělí lidi do čtyř kategorií označovaných Nešťastníci, Inteligenti, Bandité, Stupidní:

•    jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti, utrpí ztrátu a přitom vytvoří zisk pro pana Veselého, spadá do kategorie Nešťastník;
•    jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti a vytvoří zisk jak pro sebe, tak pro pana Veselého, spadá do kategorie Inteligent;
•    jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti, vytvoří zisk pro sebe a zároveň ochu¬dí pana Veselého, spadá do kategorie Bandita;
•    jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti a ochudí pana Veselého, přičemž sám nic nezíská a někdy se dokáže i ochudit, spadá do kategorie Stupidní.

    Většina z nás se chová v různých situacích podle okolností různě, někdy inteligentně, jindy jako - podle této klasifikace - Nešťastníci, případně Bandité. Poškozující potenciál Stupidních výrazně zmnožuje jakákoli míra politické moci, která se jim dostane. Zdůvodňuje se to klasickým poznatkem všech lidí, kteří se zkoumáním stupidity zabývali: jen trochu rozumní lidé si stupidní myšlení a chování nedokáží představit. Neumí se do nich vžít.
Je neuvěřitelné, jak dokonale dokáží mást své okolí stupidní jedinci s dobrou mechanickou pamětí. Mnohdy vystudují vysokou školu včetně medicíny. Jestliže nestupidní jedinci někdy poznávají jedince stupidní obtížně a po delším pozorování, pak stupidní jedinci rozlišují lidi, kteří stupidní nejsou, okamžitě, s rychlostí, která dělá reflexní dojem.
Inteligentní jedinec si umí představit Banditu. Bandita se chová racionálně, dle teorie očekávaného užitku. Banditova inteligence, dle Cippoly, nestačí na to, aby vytvořil zisk jak pro sebe, tak pro někoho druhého. Akce Banditů se dají předvídat, podobně jako akce Nešťastníků.
    Zato akce Stupidních bývají nepředvídatelné, iracionální, neplánovité, probíhají v místech i dobách, které nelze odhadnout předem, neboť je nezná předem ani sám stupidní jedinec právě proto, že je stupidní. Akce Stupidních jsou překvapivé, obrana je obtížná, protože útok sám postrádá racionální strukturu. Inteligenti, jakmile stupidní individuum rozliší, bývají postiženi soucitem, Bandité pohrdáním. Nešťastníci stupidní individuum rozlišují špatně, protože jsou Nešťastníky. Všichni společně podle Cippoly reagují chybně, což je dáno dalším, čtvrtým zákonem.

Čtvrtý zákon: Lidé, kteří nejsou stupidní, vždy podceňují poškozující »výkon« lidí stupidních. Lidé, kteří nejsou stupidní, zejména trvale zapomínají, že vstoupit do jednání nebo se sdružovat s lidmi stupidními, a to ve všech dobách, místech a za jakýchkoli okolností, se vždy ukáže jako nákladná chyba.

    Z rozšíření úvah o stupiditě z jedinců na společnost vyplynul poslední, pátý zákon.
 
Pátý zákon: Nešťastníci blížící se Inteligentům, podobně jako Bandité, kteří se blíží Inteligentům, a samozřejmě Inteligenti bohatství společnosti jako celku, byť každý jiným způsobem a v odlišné míře, zmnožují. Nešťastníci blížící se Stupidním, stejně jako Bandité, kteří se blíží Stupidním, jsou zdrojem ztrát - nemluvě o Stupidních samotných.
Porovnáme-li dvě společnosti, z nichž jedna je na tom hůře, pak jsou pro platnost pátého zákona dva důvody:

•    nestupidní členové společnosti připustili vyšší míru aktivity stupidních členů společnosti;
•    populace nestupidních sektorů společnosti (Nešťastníci, Inteligenti, Bandité) početně klesla, absolutně nebo relativně vzrostla populace stupidního sektoru společnosti.

    Každá úspěšně se rozvíjející společnost prospívá proto, že dokázala přitlumit činnost svých stupidních členů, a to zejména z toho důvodu, že vzrostl nebo je vysoce aktivní podíl Inteligentů. Na druhé straně se lidské společnosti propadají, protože mezi lidmi, kteří jsou u moci, vzrostl podíl nebo aktivita Banditů v sektoru, jenž se blíží stupiditě, a současně mezi lidmi, kteří u moci nejsou, vzrostl podíl Nešťastníků.
    Livraghi uvádí tři doplňky Cippolových zákonů:

•    Každý z nás je nositelem faktoru stupidity, který je vždy větší, než předpokládáme.
•    Kombinuje-li se stupidita jednoho člověka se stupiditou lidí dalších, rostou důsledky geometrickou řadou, tedy násobením, nikoli sčítáním individuálních faktorů stupidity.
•    Výsledky kombinace inteligence různých lidí jsou vždy menší než výsledky kombinace jejich faktorů stupidity. Plyne to ze čtvrtého Cippolova zákonu, podle něhož lidé, kteří stupidní nejsou, vždy podceňují poškozující »výkon« lidí stupidních...