Fynes Moryson - CESTA DO ČECH

...Vlastně tě ani tak nevaruji kvůli tomu, bys neurážel druhé, jako spíš aby druzí neuráželi tebe. Neboť si troufám odporovat obecným představám v tom smyslu, že podle mne ostrá vnímavost, jemná soudnost, zvídavé jednání a podobně pěkné vlastnosti zakládají neštěstí svého nositele, neboť ho dohánějí ke krajnostem. A naopak jistá otupělost (v určitých mezích, ne přehnaná) svému nositeli hodně ulehčuje a činí ho pokojnějším. A že se vše v našem životě skládá převážně z věcí odporných a jenom menší měrou z věcí outěšlivých, plyne z toho, že kdo má bystrý čich, víc ho trápí zápachy, než oblažují vůně, že ostré oko zraní i sebemenší chybička na domě, nepořádek v zařízení či nedbalost v odění (a to nemluvím o špíně neb ošuntělosti), že prostě podobně nemilé poznatky pozorovatele přenáramně sužují, takže leckdy potěšení oka musí platit mimořádným vydáním z měšce. Dále: kdo má jemné patro, sotva kdy najde zalíbení v předloženém jídle a sotva kdy je spokojen s kuchařem nebo hospodským, zatímco člověk s otupělejšími smysly požije mnohou krmi s chutí a zřídka ji s odporem odmítne. Dále: kdo má pronikavý ousudek, všemi možnými důvody a ouvahami rozebírá a zvětšuje každé neštěstí, takže se mu zdá nesnesitelné, a to ho pak dohání k šílenství, kdežto lidé mdlejšího rozumu, třebas je postihne horší osud, nejsou s to pronikat až ke dnu svého neštěstí, a tak pro svou zatvrzelou nechápavost jsou celkem klidní na duši. Při diskusích o těchto věcech nutno z jednotlivostí soudit na celek. Jako čest nepochází od toho, kdo ji přijímá, nýbrž od toho, kdo ji uděluje, tak stejně láska není výsostnou hodnotou milované strany, nýbrž pouhopouhou představou milence. Z toho plyne, že se bystrý člověk zraňuje břitem své bystrosti, zatímco člověk, který je rozumu natolik mdlého, že ho láska ani podobné představy nevyruší z klidu, pokojně chrápe a spí spánkem spravedlivých...