GUINNESSOVA KNIHA VÁLEČNÝCH OMYLŮ 1. DÍL (Geoffrey Regan)

    S ne­schopností a hloupostí se ve vojenském povolání nesetkáváme častěji než v kterém­koli jiném povolání. Najdeme stejně tolik neschopných lékařů, účetních, advokátů, učitelů a inženýrů jako vojenských velitelů. Ovšem význam vojenských omylů je dán účinkem, který mohou mít na společenské dění. Zatímco pilot letadla může zabít stovky lidí, generál jich zabije desetitisíce. Tam, kde chirurg amputuje zdravou nohu, rozptýlí pilot bombardéru napalm omylem na muže ze své armády. Právnický omyl, jakkoli vážný, jen zřídkakdy ohrozí lidské životy. Chyba ve vedení účtů může stát tisíce, někdy i miliony liber, ale pokud nedovede nešťastníka k sebevraždě skokem z mrakodrapu, její následky se dají napravit. Škoda, způsobená chybně vedenou bombou, střelou, bitvou, válečným tažením nebo strategií, nemůže být nikdy napra­vena. Následky vojenských omylů jsou neodčinitelné, a i když se některým omylům popsaným v této knize asi zasmějeme, nesmíme nikdy zapomenout na to, že byly vykoupeny krví a lidským utrpením.

    Žádný generál nikdy dopředu nepočítá s neúspěchem. Nikdy by nedosáhl tak vysoké hodnosti, kdyby nedodržoval pravidla hry, necídil si řádně boty, opasek a přezku, nesalutoval před správnými lidmi ve správný čas a neprokázal, že dokáže plnit rozkazy a poslouchat. Člověk, který toto všechno zvládne, může pak být uznán způsobilým velet ostatním. Jak už ukázali renomovanější spisovatelé, než jsem já, není schopnost dávat rozkazy závislá na schopnosti podobné povely plnit. Dávat rozkazy vyžaduje samostatné myšlení, jaké se nepěstuje u vojáků nižších hodností. Jedinou zkouškou, jak zjistit, zda velitel skutečně umí velet, je dát mu příležitost, ale pokud to nedokáže, je již pozdě na nápravu...