George Orwell - FARMA ZVÍŘAT

„Mám už slabý zrak," řekla Lupina. „Ani za mlada jsem nepřečetla, co tam je napsáno. Zdá se mi ale, že zeď vypadá nějak jinak Je tam oněch Sedm přikázání, jako dříve, Benjamine?" A Benjamin poprvé porušil svoji zásadu, když jí přečetl, co je na zdi napsáno. Nebylo tam nic mimo jediného přikázání. To znělo:

VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ

A tak potom už nebylo zvířatům divné, že druhý den prasata, která dohlížela na práci na farmě, měla všechna v paznehtech bič. Nepřipadalo jim zvláštní ani to, že si prasata koupila rádio, objednala zavedení telefonu a předplatila různé noviny. Nebylo nic neobyčejného na tom, když se Napoleon procházel po zahradě farmy s dýmkou v rypáku - ani když si prasata navlékla obleky ze šatníku pana Jonese. Napoleon sám se objevil v černém převlečníku, kožených kalhotách a kamaších, zatímco jeho oblíbená sviňka se objevila v nedělních hedvábných šatech paní Jonesové.

O týden později se jednou odpoledne na statek sjelo několik dvoukolových bryček. Delegace sousedních farmářů byla pozvána na exkurzi na Farmu zvířat. Byli provedeni celým statkem a vyjádřili velký obdiv nad vším, co viděli, zvláště nad větrným mlýnem. Zvířata na poli jednotila řepu. Pracovala usilovně, ani nezvedala obličeje od země. Nevěděla, zda se mají bát víc prasat nebo lidské návštěvy.

Večer se pak z domu nesl hlasitý smích a rozpustilý zpěv. Když zvířata zaslechla směs hlasů, náhle je přepadla zvědavost. Co se asi děje uvnitř, kde se vlastně poprvé setkávají zvířata s lidmi na zásadách vzájemné rovnosti. Co možná nejtišeji se společně plížila do zahrady domu.

U branky trochu zaváhala, bála se jít dál, ale Lupina je zavedla dovnitř. Neslyšně se blížila k domu a ta zvířata, která byla dost vysoká, nakukovala do oken obývacího pokoje. U dlouhého stolu sedělo šest farmářů a šest nejvýznačnějších prasat. Napoleon seděl na čestném místě v čele stolu. Prasata seděla ve svých křeslech naprosto uvolněně. Celá společnost hrála rozjařeně karty ateď právě na chvíli partii přerušila, patrně proto, aby mohl být pronesen přípitek. Koloval velký džbán, z něhož se nalévaly sklenice pivem. Zvědavých tváří, nahlížejících do oken si nepovšiml nikdo.

Se sklenicí v ruce povstal pan Pilkington z Liščína. Za malou chvíli společnost požádá, jak řekl, aby si připila. Ale ještě před tím by chtěl říci několik slov.

„Je pro mne velkým zadostiučiněním," prohlásil, „a jsem si jist, že i pro všechny ostatní přítomné, že dlouhé období nedůvěry a nedorozumění nyní končí. Byly časy - ne že bych byl já či kdokoliv jiný z přítomných tyto pocity sdílel - tedy byly doby, kdy bylo na ctěné vlastníky Farmy zvířat nahlíženo ne-li s nepřátelstvím, tedy určitě sjistou nedůvěrou ze strany lidí ze sousedství. Došlo k určitým politováníhodným incidentům, zaujímala se zcestná stanoviska. Panovalo přesvědčení, že exist­ence farmy, kterou vlastní a řídí prasata, je snad něco abnormálního a může mít nezvratný vliv na sousední farmy. Někteří statkáři se dokonce domnívali - aniž se řádně seznámili se skutečností - že na takové farmě musí zavládnout chaos a nepořádek. Znepokojoval je možný dopad na chování vlastních zvířat, nebo dokonce i vlastních zaměstnanců. Ale tyto pochybnosti jsou nyní rozptýleny. Dnes jsem se svými přáteli navštívil Farmu zvířat a na vlastní oči jsme ji celou prohlédli. Našli jsme tu nejen nejmodernější metody řízení, ale i disciplínu a pořádek, které mohou být příkladem leckterým farmářům jinde. Domnívám se, že mám právo prohlásit, že podřízená zvířata na Farmě zvířat pracují více a dostávají méně žrádla, než jakákoliv jiná zvířata v našem kraji. Já a mí kolegové jsme dnes viděli mnoho věcí, jež nepochybně bude třeba bez odkladu zavést i na našich farmách.

Svoji poznámku bych si dovolil zakončit opětovným zdůrazněním přátelských vztahů, které vládnou a měly by nadále vládnout mezi Farmou zvířat ajejími sousedy. Mezi lidmi a prasaty neexistovaly a neměly by ani v budoucnu existovat žádné zájmové střety. Jejich trampoty atěžkosti jsou přeci totožné. Cožpak problémy se zaměstnanci nejsou všude stejné?" Zde měl pak Pilkington pro společnost připravené vtipné podobenství, které ho už předem rozesmálo tak, že dostal záchvat kašle ajeho několik brad změnilo barvu do ruda. Konečně se uklidnil amohl svůj proslov ukončit: „Jestliže vy máte svá nižší zvířata, s kterými jsou problémy, my zase máme své nižší třídy!" Tento bonmot způsobil u tabule velké nadšení. Pan Pilkington opět gratuloval prasatům k nízkým přídělům žrádla a dlouhému pracovnímu týdnu zvířat a všeobecně tuhému režimu, který na Farmě zvířat viděl.

Nakonec řekl, že nastala chvíle, aby všichni povstali a naplnili sklenice po okraj. „Pánové," uzavřel pan Pilkington, „pronáším přípitek: Ať vzkvétá Farma zvířat!"

Ozvalo se nadšené volání a dupání nohou. Napoleon byl tak potěšen, že opustil své místo a obešel stůl, aby si přiťukl s panem Pilkingtonem. když pozdvižení opadlo, svěřil se Napoleon, který zůstal stát, že by také chtěl pronést několik slov.

Jako všechny Napoleonovy projevy, byl i tento krátký a mířil kjádru věci. Řekl, že také on je šťastný, že období nedorozumění je pryč. Dlouhou dobu kolovaly zvěsti - dle jeho mínění je rozšiřoval nějaký zlomyslný nepřítel - že vjeho osobním úsilí i ve snahách jeho kolegů je cosi podvratného nebo dokonce revolučního. Připisovala si jim snaha rozšiřovat revoluci mezi zvířata na sousedních farmách. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Jejich jediným a výlučný přáním, ať dnes či kdykoliv v minulosti, bylo aje žít v míru a v normálních obchodních vztazích se sousedy. Tato farma, kterou má čest mít pod kontrolou, dodal, je družstevním podnikem. Listiny pozemků a nemovitostí, jež jsou vjeho držení, jsou společným vlastnictvím všech prasat.

Dodal, že je přesvědčen, že nic z těch starých podezření již nepřežívá, přesto však byly v poslední době na farmě provedeny určité změny, které by dále měly posílit vzájemnou důvěru. Až doposud měla zvířata na farmě takový trochu pošetilý zvyk oslovovat se navzájem „soudruhu". S tím bude konec. Dle podobného zvyku neznámého původu se vždy v neděli dopoledne pochodovalo kolem lebky kance, naražené na kůlu v zahradě. To také skončí, lebka už byla zakopána. Návštěvníci si jistě povšimli zelené vlajky na vrcholu stožáru. Jestliže ano, pak si také všimli, že již na ní není bílé kopyto a roh. Od nynějška zůstane vlajka jen čistě zelená.

K vynikající a přátelské řeči pana Pilkingtona by měl jen jednu kritickou připomínku. Pan Pilkington všude hovořil o Farmě zvířat. Pochopitelně nemohl vědět - že název Farma zvířat byl zrušen. Od nynějška se farma bude jmenovat Panská farma, což vlastně je, dle jeho názoru, její původní správný název.

„Pánové," uzavřel Napoleon, „pronesu stejný přípitek, jako byl ten předchozí, jen vjiné formě. Naplňte si sklenice po okraj, pánové, zde je můj přípitek: Ať vzkvétá Panská farma!"

Ozvalo se stejné srdečné volání jako předtím, a sklenice byly vyprázdněny do dna. Ale zvířata, která celou scénu pozorovala zvenčí, měla najednou pocit, že se děje něco podivného. Co se to měnilo v tvářích prasat? Staré a zakalené oči Lupiny přebíhaly zjedné tváře na druhou. Některé obličeje měly pět brad, některé čtyři, jiné tři. Co se to ale na nich změnilo a rozplývalo? Potlesk se pomalu uklidnil, společnost pokračovala v přerušené hře a zvířata se potichu plížila pryč.

Ale nevzdálila se ani na dvacet metrů, když se zarazila. Z domu se ozývala změť hlučných hlasů. Vrátila se zpět a opět nahlédla oknem. Ano, probíhala tam zuřivá hádka. Ozývaly se výkřiky, mlátilo se pěstmi do stolu, vrhaly se zuřivé pohledy a pronášela vášnivá obvinění. Zdá se, že příčinou hádky byla skutečnost, že Napoleon i pan Pilkington zahráli najednou károvým esem.

Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti... 

Kniha ZDE