Günter Grass - PŘI LOUPÁNÍ CIBULE

    ...Heinrichsův otec, který byl za éry Svobodného státu členem USPD, pak sociálnědemokratickým poslancem a v  městském senátu oponoval tehdejším partajním bosům Rauschningovi a Greiserovi i paktování a pozdější vládní koalici německých  nacionálů s nacisty, byl sledován a počátkem podzimu ve čtyřicátém zatčen gestapem. Ociti se v koncentračním táboře, který byl záhy po připojení Gdaňska k Velkoněmecké říši zřízen u Viselského  zálivu a pojmenován podle sousední rybářské vesnice: do Stutthofu se  dalo dojet z gdaňského Werderského nádraží úzkokolejkou a pak  z Schiewenhorstu přívozem přes Vislu za dvě tři hodiny.Nedlouho po otcově zatčení matka spáchala sebevraždu. Poté byli Wolfgang se sestrou posláni k babičce na venkov, dost daleko na to, aby na ně jejich spolužáci zapomněli. Otec byl ovšem po věznění v koncentráku zařazen do trestného praporu, který měl během ruského tažení odstraňovat ve frontové zóně miny. Těmto oddílům se říkalo „himmelfahrtskommando", měly vysokou kvótu ztrát, ale naskytla se mu tam příležitost přeběhnout k Rusům.

   Když v březnu pětačtyřicet sovětská 2. armáda obsadila vypálenou hromadu zřícenin Gdaňsk, vrátil se s vítězi i otec mého spolužáka. Hledal a našel své děti, načež  s nimi záhy po konci války v zabezpečeném, protože německými antifašisty obsazeném transportu  odjel z Polska a zvolil si přístavní město Stralsund v sovětské okupační zóně jako budoucí bydliště zbytku rodiny.

   Byl dosazen jako předseda Zemského sněmu. A protože jeho politické přesvědčení neutrpělo  vzdor doktrinářskému školení v táboře žádnou újmu, založil okamžitě místní sociálnědemokratickou organizaci, do níž se hlásilo hodně lidí, ale po nuceném sloučení KPD a  SPD v SED, Jednotnou socialistickou stranu Německa,  se dostal do potíží. Bránil se proti shora nařízenému sjednocení. Šikanovali ho, vyhrožovali, že ho zavřou, a padlo přitom jméno  koncentračního tábora Buchenwald,  opět zaplněného vězni.

   Pár roků později otec Heinrichs zemřel, zatrpklý, neboť ho vytlačili na okraj jeho soudruzi. Syn však po skončení školní docházky vystudoval v Rostocku  se  spolužákem Martinem Gruhnem vysokou školu a záhy vynikl jako vědec v oblasti ekonomie. Zatímco Gruhn po útěku ve veslici pokračoval ve studiu ekonomie nejprve v Lundu a  později u Karla Schillera v Hamburku, dělal  Heinrichs ve službách samovládné strany kariéru  a  zvládal přitom všechny změny kursu, včetně změny od Ulbrichta k Honeckerovi. S přibývajícím věkem se  dokonce dočkal i  poct a jako ředitel Ústavu ekonomických věd Akademie věd se nacházel v tak vysoké pozici, že — jen co padla zeď  a co diktatura dělnicko-rolnického státu přestala existovat — západoněmečtí vítězové dějin usoudili, že ho musejí  okamžitě, jak tomu říkali, „evaluovat", to jest udělat z něho nulu.Tak se dělo mnohým, jimž se dodatečně vyčítala nesprávná biografie; lidé s tou správnou věděli odjakživa, co je třeba pokládat za nesprávné...