Harry Thürk - HODINA MRTVÝCH OČÍ

KDE  JSEM JÁ, TAM SE UMÍRÁ [KLAUS TIMM]

  Svůj první životopis píše ten hubený člověk s chladnýma očima, když je odvelen do poddůstojnické školy.  Je mu dvacet šest let a je ženat se ženou, která  propláče každou noc, kterou u ní stráví. Timm nepíše rád, ale nezbývá mu nic jiného, než sáhnout po násadce. Přinese si z kantýny tři láhve piva a začíná. Na lístku, který odevzdá,  je psáno:
  „Jmenuji se  Klaus Timm a  narodil jsem se roku 1912. Můj otec, Max Timm, byl obuvnický mistr, a také já jsem se tomuto řemeslu  vyučil. V učení  jsem  byl  v Hanau. Mám dva sourozence mužského rodu.  Od roku 1930 jsem příslušníkem SA. V údobí  bojů jsem  se  zúčastnil mnoha bojů. Roku 1931 jsem poprvé uviděl fuhrera. V roce 1932 jsem kvůli své nacionálně socialistické  činnosti přišel o
práci. Měl jsem být trestán pro ublížení  na  těle, ale proces byl zástavem, když fúhrer převzal moc. Potom jsem byl na stavbě Západního valu, a až do  vstupu do  wehrmachtu jsem sloužil v Říšské pracovní  službě  jako vedoucí oddílu. Mým cílem je životní dráha poddůstojníka."
  Klaus Timm byl z materiálu, z jakého  se  dělají poddůstojníci. On ještě stál zpříma, když ostatní  už leželi na zemi a lapali po dechu. Když na tvrdé podlaze tělocvičny nacvičoval pády,  vtahovali ostatní hlavy  mezi ramena. Když se skákalo z věže, byl první na  nohou. Když  letěli nad cvičištěm,  seděl v  letadle s kamennou tváří až do okamžiku seskoku. On už běžel s napřaženým samopalem kupředu,  když ostatní  ještě „hasili"  padáky. Neochaboval. Boty měl  vyčištěné přesně tak, jak  si instruktoři přáli, a na jeho skříňce se ani při nejpřislnější prohlídce nenašlo jediné smítko prachu.  Všecko  dělal svědomitě a podle předpisu. Když měl  jmenování  poddůstojníkem v kapse a prýmky našité na náramenících, měl zlost, že ho nepustili do Španělska. Ale o málo po<zději se mu dostalo odškodnění. To bylo tehdy, když přijel na inspekci Conrad. Conrad byl generál. Byl velitelem  zbraně  a její postrach.  Když přijížděl, nařídil dát  vojákům vycházku, a zato se museli po  cvičišti plazit  poddůstojníci. Měl v tom systém, ale málokdo o tom přemýšlel. Každý věděl: Když se objeví Conrad, nedá se po celý den čekat žádná milost.
  Timm se postavil před svou četu a zavelel: „Pohov!"
  Popošel několik kroků k vojákům a měřil je pohledem. Potom zůstal stát a založil si ruce v bok.       „Panstvo," řekl dobrosrdečně,  „zítra  ráno přijede Coniny. Vy  víte, kdo to je.  Inspekce s Connym není  tancovačka.  Varuju  každého být něčím nápadný. Pro mne za mne si ty  svoje krámy  drhněte třeba  do  rána,  ale jestli někdo nebude mít v  pořádku  jediný knoflík anebo botu, bude na  mne vzpomínat ještě v hrobě.  Jestli  někdo nebude  mít v pořádku zbraň, bude na mne  vzpomínat  ještě dýl. Já srovnám každého; vy víte, jak to vypadá, když se do  toho dám.  Ale  jak  já  vás  srovnám,  jestli  Conny na někom z vás  něco  najde, tak jsem vás  ještě nikdy nesrovnal. Jestli  bude  jeden z  vás něčím nápadný,  odskáčou to všichni. To je všecko. Víc ode mne neuslyšíte."
  Běhali v kruhu s  nasazenými  ochrannými  maskami, když  se objevil  zdravotnický pomocník a  hlásil  se u Timma.
  Timm si vyslechl, co mu oznamoval, a potom se číhavě zeptal: „Prohlídka? Kdo ji nařídil?"
  „Velitel pluku, pane poddůstojníku," řekl zdravotník, „musí být bezpodmínečně provedena dnes."
  „Já  žádného  nemocného nemám,"  prohlásil  Timm. Obrátil se na vojáky,  stále ještě běhající dokola.
  „Je  někdo z vás nemocný?"
  Nikdo neodpověděl.
  „Slyšel jste něco?"  zeptal se Timm zdravotníka.
  „Neslyšel, pane poddůstojníku."
  „Tak zmizte."
  Ale odpoledne  je přece prohlédli. Velitel roty osobně Tímmovi nařídil odvést rotu na ošetřovnu. Na  ošetřovně so zatím zařídili na hromadný provoz. To něco  znamenalo. Vojáci stáli nazí v řadě vedle sebe a Timm  před nimi přecházel sem a tam, dokud nepřišel štábní  lékař. Nebyla to nijak důkladná prohlídka, a také nebylo  nutné důkladně je prohlížet, protože tito vojáci byli nejzdravější
materiál, jaký  se dal sehnat. Vybraní lidé. Jen jedinou prohlídku dělal štábní lékař důkladně. Zmáčkl pohlavní úd každého vojáka a poručil zakašlat.
  Timm stál, vraštil čelo a  díval se.
  Po štábním lékaři se objevil primář ošetřovny.  Přešel podél řady vojáků  a díval se jim do úst. Tu a tam zaklepal jakýmsi niklovým nástrojem některému na zuby. Potom opakoval, co před ním dělal štábní  lékař. Timm se pohupoval na špičkách.  Po primáři přišel sekundář. Prohlédl si zřítelnice vojáků, stahoval jim při tom spodní víčka.  Potom opakoval totéž, co ti  dva před ním.  Vojáci se šklebili. Timm přistoupil blíž. Zůstal stát  vedle  lékaře a zeptal se:  „Co se tu vlastně  děje? Je zítra inspekce, anebo se bude brát útokem  nějaký  bordel?"
  Lékař se usmál. Potom Timmovi  řekl:  „Poddůstojníku, tohle nemá s inspekcí  nic společného. Tohle je jiná věc.Až přijde  čas, dovíte se o tom víc."
  Byla to nejkratší inspekce, jakou Conrad  kdy provedl. Přišel  a přijal hlášení. Když roty zvedly k  poctě  zbraň, jeho obličej zůstal nepohnutý. Nařídil, aby se žádné cvičení nekonalo.  Vstoupil do  čtverce, který vojsko  vytvořilo, a svým poněkud chraptivým hlasem prohlásil: „Vojáci výsadkových jednotek! Váš výcvik skončil. Teď ovládáte všecky zbraně a  jste připraveni ke všem úkolům. První úkol vás čeká v několika málo dnech. Čekám od vás,  že jej splníte se ctí. Fúhrer se na vás dívá. Myslete na to vždy, až v příštích dnech změníte  garnizónu a budete postaveni  na  místo, na kterém  potřebujeme tvrdé, nedostižné vojáky.  Očekávám od vás, že svou povinnost splníte. Dnes máte služební volno."