Ivan Krejčí - A SVÉ UŠLECHTILÉ MYŠLENCE...

  ...„A své ušlechtilé myšlence věnoval  podstatnou část svého života," zakončil komentátor televizního filmu a zase mi dokonale zkazil náladu. Vždycky když si přečtu nebo vyslechnu tuhle větu, dostanu se do hluboké deprese. Za prvé mi připomene, že podstatnou  část života mám za sebou. Těžko předpokládat, že bych se dožil sto patnácti let - to by ovšem bylo jiné - ale ani to mě nenadchne, protože bych měl nejvyšší čas nějakou ušlechtilou myšlenku vyprodukovat, abych se jí mohl zbytek života věnovat. Za druhé si uvědomím, že myšlenek se mi sice honí hlavou dost, ale žádná není natolik ušlechtilá, aby se  jí  někdo - pominu sebe, protože jsem na to moc líný - věnoval alespoň rok. A za třetí začnu problém rozebírat, a to mě rozlítostní definitivně.

   Dlouhá léta jsem pátral, v jakých tělech se líhnou ušlechtilé myšlenky. Ve svém okolí, na pracovišti, v okruhu přátel, v rodině, jsem totiž žádné nenacházel. Je to prosté. Ušlechtilé myšlenky se rodí v tělech nesmírně chudých a v tělech nesmírně bohatých. Ne ve všech. V některých. Takový chudák bojuje každý den o holé přežití, o pár soust do žaludku, o kousek přístřeší nad hlavou. Jednoho dne toho má dost a řekne si: Takový život stojí za houby, jsem tady jeden z bídných miliónů - když už mám

živořit, ať z toho mám alespoň slávu... a odjede do Afriky předělávat lidojedy na křesťany. Živoří tam stejně, k jídlu má červy a přikrývá se palmovými listy. Ale žije s ušlechtilou myšlenkou. A má-li štěstí a vydrží unikat chuťovým buňkám svých oveček dostatečně  dlouho, než skončí v kotli, dostane se mu potom onoho kýženého komentáře: „A své ušlechtilé myšlence..."

   Někdy se ušlechtilá myšlenka vyskytne v hlavě  boháče. Takový člověk spí každý den v jiné ložnici svého rozsáhlého zámku, shlíží každý den jiným oknem na své do dáli se rozprostírající  parky, lesy a pole, prohlíží si své sbírky vzácných obrazů, předmětů a šperků. Necítí nohy,  protože ho všude nosí, necítí ruce, protože mu jimi nedovolí něco dělat. Žaludek má zkažený z kaviáru, šlehačky a šampaňského. Jednoho dne se z  toho pozvrací a přitom ho napadne: Což tak věnovat část těch peněz, které stejně nestačím rozfofrovat, na něco ušlechtilého? Boháč to má ovšem složitější. Musí přijít ještě mnoho dalších tělesných nevolností, než  při jednom  obzvlášť vydařeném alkoholickém komatu se mu ta myšlenka zhmotní: vidí řeku, protékající jeho rodným městem - ale jeho rodným městem řeka nikdy  neprotékala?? A to je právě ta ušlechtilá myšlenka. Věnuje nesmírné úsilí k popularizaci své myšlenky, k přesvědčení zkoprnělých občanů, k uplacení členů městské rady. Vyhází milióny za výkup pozemků a převedení toku vzdálené řeky do jeho rodného města. Výsledkem jsou kaskády na náměstí, vodopád v Paláce hotelu a pár utopených dětí, které do té doby nepoznaly řeku. A samozřejmě ten nezbytný komentář: „A své ušlechtilé myšlence..."

  Existuje ještě několik jedinců, kteří se zjevně vymykají oběma popsaným skupinám. Ale mám podezření, že ti se vymykají všemu. Takový člověk se jednoho dne vydá do divokých hor, aby se zbavil všech lidí, které dosud ke svému děsu poznal. V liduprosté divočině si zbouchá srub, živí se kořínky a do lůžka si přivede medvědici. Konečně  se dočkal svého štěstí. Jednoho dne však do jeho ráje vtrhnou dřevorubci, po nich dobytkáři a zemědělci. Z ráje se stane peklo, medvědice sotva zachrání svůj  kožich. A tak dostane dotyčný spásnou myšlenku, jak všechny vyhnat. Nakreslí plánek, vyznačí turistické chodníky a zbytek života stráví přesvědčováním vlivných, aby území vyhlásili národním parkem. Když se to konečně podaří..., ale to už znáte.

   Může mít  vůbec  normální  člověk, vlastník  jedné ženy a dvou dětí, ušlechtilé myšlenky? Jednou, byl jsem nemocný a sám doma, jsem se tím problémem zabýval. Byl jsem tehdy ještě mladý a podstatnou část života jsem měl před sebou. Stačilo pouze vyprodukovat nosnou  ušlechtilou myšlenku. Ležel jsem v posteli, díval se do stropu a snažil se přijít alespoň na jednu. Nešlo to. Do  mysli se mi neustále vtíral některý z členů mé domácnosti, a tím mě přiváděl na myšlenky nejen neušlechtilé, ale místy až pomstychtivé. Člověk, který založí rodinu, přijde velmi rychle o byť jen náznaky ušlechtilých myšlenek. Dokonce znám jedince, kteří poté přišli definitivně o jakoukoliv myšlenku.

   Až umřu, na náhrobní kámen si dám vytetovat: Podstatnou část svého života věnoval hledání ušlechtilé myšlenky...

Ivan Krejčí - NEZOUFEJTE! V KAŽDÉ RODINĚ JE NĚCO...