Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU (4)

     ...Potulovali jsme se po tom líbezném Sonningu asi tak hodinu a pak, protože na to, abychom veslovali až někam za Reading, bylo už dost pozdě, jsme se rozhodli zajet zpátky na jeden z těch ostrůvků u Shiplake a tam se uhnízdit na noc. Ale když jsme se tam zařídili, bylo pořád ještě dost brzy, a tak řekl George, že když na to máme čas, měli bychom té skvělé příležitosti využít a udělat si nějakou prvotřídní bohatýrskou večeři. Prý nám předvede, že i na řece se v oboru kuchaření dají dělat divy, a že nám z té zeleniny a zbytku studeného hovězího a ze všeho toho dalšího, co ještě máme, připraví "irský guláš".

    Ten nápad nás uchvátil. George nasbíral dříví a rozdělal oheň a Harris a já jsme se pustili do loupání brambor. Nikdy bych byl neřekl, že loupání brambor je taková práce. Ukázalo se však, že ten úkol představuje největší operaci svého druhu, do jaké jsem kdy byl zapojen. Začali jsme vesele, dalo by se dokonce říci dovádivě, ale když jsme byli hotovi s prvním bramborem, byla už naše bezstarostnost tatam. Čím víc jsme toho oloupali, tím víc toho k oloupání zbývalo; a když jsme konečně odstranili všecku slupku a vydloubali všecka očka, nezbyl nám v rukou žádný brambor - rozhodně ne brambor, který by stál za řeč. George se na něj přišel kouknout - a uzřel brambor velikosti burského oříšku. Povídá tedy:

    "Tak takhle by to nešlo. To by všecky přišly nazmar. Musíte je škrabat."

Tak jsme je škrabali, ale to byla ještě těžší práce než to loupání. Když ony mají takové prapodivné tvary, ty brambory - samý hrbol, samá bradavice, samá proláklina. Pracovali jsme vytrvale pětadvacet minut a zlikvidovali jsme čtyři brambory. Pak jsme s tím praštili. Prohlásili jsme, že celý zbytek večera potřebujeme k tomu, abychom oškrabali sami sebe.

V životě jsem neviděl nic, co by člověka dovedlo tak zaneřádit jako loupání bramborů. To bylo k neuvěření, že ty oškrabky, v kterých jsme Harris a já stáli, napůl jimi zadušeni, pocházejí z pouhých čtyř brambor. To ukazuje, co se dá pořídit, když pracujete pečlivě a hospodárně.

George pravil, že je nesmysl, chtít do irského guláše dát jenom čtyři brambory, tak jsme jich ještě tak půl tuctu omyli a ty jsme tam hodili neloupané. A přihodili jsme k tomu zelí a něco přes půl čtvrtce hrachu. George to všecko zamíchal a pak usoudil, že v kotlíku je ještě spousta nevyužitého místa, tak jsme důkladně prohrabali oba koše, vylovili jsme všechnoo, co nám v nich zbylo a co jsme ještě nespotřebovali, a dali jsme to taky dusit. A ještě jsme měli půlku zapečeného vepřového a kousek slaniny, tak jsme to tam vrazili taky. A George našel ještě půlku konzervovaného lososa a i tu do toho kotlíku vysypal.

    Říkal, to že je ta výhoda u irského guláše: že se totiž tolika věcí zbavíte. Já jsem vyškráblal z koše dvě vajíčka, která se rozmačkala, a ta jsme do toho přidali taky. George řekl, že pěkně zahustí šťávu.

    Ty další ingredience si už ani nepamatuji, vím jenom, že vůbec nic nepřišlo nazmar; a vzpomínám si, že Montmorency, který o celou tu proceduru projevoval ohromný zájem, ke konci s vážným a zamyšleným výrazem poodběhl a za několik minut se vrátil a držel v tlamě zakousnutou vodní myš, kterou nám zjevně předkládal jako svůj příspěvek k večeři; jestli to myslel sarkasticky nebo jako ochotu posloužit, to říci nemohu.

    Diskutovali jseme, má-li se tam ta myš přidat nebo ne. Harris byl toho názoru, že jako přísada ke všemu tomu ostatnímu by se znamenitě hodila a že každá troška je dobrá; avšak George hájil klasický předpis. To prý nikdy neslyšel, že by se do irského guláše měla dávat vodní myš, a tak se prý radši přidrží toho, co je vyzkoušeno, a nebude provozovat žádné experimenty.

    "Ale když jakživ nic nového neokusíš," namítl Harris, "jak potom můžeš říct, jaké to je? Lidi jako ty zdržují ve světě všechen pokrok. Vzpomeň si jenom na toho člověka, co první okusil klobásu!"

    Ale povedl se nám skvěle, ten irský guláš. Já jsme si v životě na ničem tak nepochutnal. Bylo to takové nové a takové pikantní. Těch běžných, každodenních jídel je člověk už přejedený; ale tohle bylo jídlo, které mělo úplně osobitý charakter, jídlo, jehož chuť se k ničemu jinému nedala přirovnat.

    A ještě ke všemu bylo vydatné. Bylo prostě z dobrého materiálu, jak správně řekl George. Hrách a brambory mohly být možná poněkud měkčí, ale my všichni máme zuby v pořádku, a tak to nehrálo žádnou roli; a ta šťáva, to byla prostě lahoda - pro slabší žaludek snad trochu těžká, ale zato výživná...

Z knihy: Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU