Karel Poláček - OKRESNÍ MĚSTO

    Zástupem proběhl pán v rozhaleném límci, holohlavý a s obnaženými koleny. Poskakoval křepče v krátkých skautských kalhotách, jako by byl čiperný chlapec a nikoli profesor osmé hodnostní třídy. Zastavil se před výkladní skříní knihkupce Oktávce a prohlížel si vystavené publikace. Výkladní skříně hostily zažloutlé příručky o zavařování ovoce, několik sešitů indiánských povídek s barevnými obrázky, dívčí románky od Carské, antikvární Tři mušketýry s otisky prstů; mapy okolí, archy obtisků a školní pomůcky.
    Knihkupec Oktávec s dvojkou přes rameno, provázen jezevčíkem, právě vycházel z krámu. Profesor Pošusta ho zastavil a ptal se, nemá-li na skladě knihu Duše a dílo od spisovatele F. X. Šaldy. Knihkupec se podivil, neboť knihu neznal a o spisovateli toho jména nikdy neslyšel. Slíbil však, že knihu objedná. Hvízdl na psa a poroučel se. Po několika krocích se však obrátil a měřil profesora podezíravým pohledem.
    - Podívejme se na něho ... - mručel ten pohled, - slyším, že má doma knih od podlahy ke stropu. Samá kniha se mu válí v bytě. A pořád nemá dost, pořád by ležel v knihách . . . U nás si nebudeš vymýšlet novinky. Máme svůj rozum . . . —
    Odsuzoval profesora v souhlase s celým okresním městem, protože přišel odjinud, protože příliš rychle chodil, ačkoli mu hodnost kázala, aby se šinul zvolna; že běhal s obnaženou hlavou a nedbal na úpravný zevnějšek; že se snažil o sblížení se sludenty a nosil okázale své pokrokové názory. Měli mu dokonce za zlé, že s několika žáky šel do hor, aby tam značkoval cesty. Před ním nikdo v horách nebyl. Chodilo se na výlety do blízkého lesa; žactvo kráčelo ve spořádaných párech a každý si nesl s sebou chléb s máslem. Profesor podle vlastních slov chtěl razit nové cesty a otvírat okna, aby mohl do města proudit svěží vzduch. A nechtěl se účastnit průvodu o Božím těle, pensionovaný správce pošty věděl, že profesor je členem zednářské lóže a ta mu nařídila, aby kazil mládež a podvracel trůn i oltář...