Leszek Kolakowski - NEBEKLÍČ

     BALÁM ANEB PROBLÉM OBJEKTIVNÍ  VINY

Balám, syn Beorův, podnikl z božího příkazu služební cestu ve vážné státní záležitosti, a jel na oslici. Bohu se však nelíbila cesta, kterou si zvolil, poslal tedy anděla, aby Baláma zastavil. Učinil však tak, že anděl s mečem velikým byl viditelný pouze pro oslici — což se ostatně někdy stává. Oslice, spatřivši překážku, jednala racionálně a odbočila z cesty; Balám, jenž anděla neviděl, jednal rovněž racionálně a ztloukl oslici klackem, snaže se ji přinutit k návratu na vyježděnou cestu. Opakovalo se to třikrát, až konečně Bůh poskytl dar řeči oslici, kteráž zařvala hlasitě:
    „Proč mě biješ?"
    Balám, kterého její řeč nijak zvlášť nepřekvapila — v oněch dobách se daly ještě jinačí věci — odpověděl rozhněvaně:
    „Uvádíš mne v posměch! Škoda, že tu nemám meč, byl bych tě zabil."
    Bůh však, promlouvající skrze nevzhlednou tlamu pokorného zvířete, dlouho ještě neřekl jezdci, oč vlastně jde, a dráždil Baláma, jenž zlostí sinal. Nakonec se nad oběma slitoval, učinil anděla viditelným i pro Baláma, který ihned pochopil situaci. Anděl okamžitě začal nadávat :
    „Proč biješ nevinné dobytče? Tato oslice," vykřikoval, „ti zachránila život. Kdyby pokračovala v cestě, rozpoltil bych tě bez slitování tímto kusem železa, ji pak bych nechal naživu."
    „Ale, dobrotivý pane," bránil se Balám, „já jsem tě přece neviděl, jelikož mně ses nezjevil."
    „Neptám se tě, zda jsi mne viděl či ne," křičel anděl a dupal přitom, „ptám se, proč jsi bil nevinné dobytče?"
    „Ale, vznešený dobrodinče," koktal Balám, „bil jsem ji, protože mi vzdorovala, každý by to udělal na mém místě."
    „Nesváděj vinu na každého," houkl anděl, „ted je řeč o tobě a nikoliv o každém. Vzdorovala ti, protože jsem jí to nařídil a ty jsi tím bitím vzdoroval mně, svému představenému, a skrze to i Bohu, jenž mne poslal a jenž je ještě vyšším představeným."
    „Ale, ctihodný, vznešený, velectěný Pane," ječel Balám, „vždyť jsem tě neviděl, jak jsem tedy mohl..."
    „Zase mluvíš o něčem jiném," přerušil ho anděl, prskaje vzteky. „Všichni jste stejní. Každý hřeší a pak říká, že nevěděl; museli bychom zamknout peklo na tři zámky, kdybychom poslouchali takové vytáčky. Zhřešil jsi objektivně, rozumíš? Objektivně, vzdoroval jsi Bohu."
    „Rozumím," řekl Balám smutně, už zcela zpokornělý. Stál na cestě, malý, tlustý, nešťastný, a otíral si pot z lysé lebky. „Už tomu správně rozumím. Jsem objektivním hříšníkem, tudíž hříšníkem vůbec. Zhřešil jsem jednou, protože jsem tě neviděl. Zhřešil jsem podruhé, protože jsem tloukl nevinné dobytče. Zhřešil jsem potřetí, protože jsem chtěl pokračovat v cestě přes boží zákaz. Zhřešil jsem počtvrté, protože jsem se s tebou hádal. Jsem nádoba hříchu, mršina nečistá, peklo by bylo pro mne nezaslouženým dobrodiním. Zhřešil jsem velice, Pane. Měj slitování, Pane. To všechno ta má prokletá prchlivost."
    „Tak už dost, přestaň se už omlouvat," odfrkl anděl, ale už klidně, udobřený. „Teď pokračuj v cestě."
    „Kterým směrem, Pane?" zeptal se Balám.
    „Stejným, jak jsi jel," odvětil anděl.
    Balám zaječel a rozeštkal se.
    „Vždyť jsi mne chtěl zastavit, Pane!"
    Už jsem tě zastavil, teď můžeS pokračovat," odpověděl anděl.
    „Nač jsi mne tedy zastavoval, Pane?"
    „Přestaň mudrovat, hříšníče! Bůh tak chtěl."
    Balám rezignovaně nasedl na oslici, která vykročila se zabručením:
    „No jo, nakonec jsem to já odnesla nejhůř; můj pán měl jen morální potíže, kdežto mne bolí hřbet ještě teď."
    Pak se pomalu vzdálila i s jezdcem.
    Ponaučení z tohoto příběhu je mnoho, nebudeme však vypočítávat všechna. Stojí za zmínku, že kdyby se anděl zjevil pouze Balámovi, ten by odbočil, a oslice by zajisté poslušně sjela z cesty. Pak by však neměl příležitost získat si zásluhu — neboť jaká je to zásluha vyhnout se viditelné překážce? Zásluha je vyhnout se překážce neviditelné, ale to on právě nechtěl udělat.
    Ponaučení první: nepřehlížejme hlas dobytčete, protože ono někdy ví více.
    Ponaučení druhé: nevědomost jest hřích a vymlouváme-li se na nevědomost, připojujeme jen nový hřích k předešlým.
    Ponaučení třetí: příčí se zdravému rozumu používat zdravého rozumu ve sporu s rozumem absolutním.
    Ponaučení čtvrté: objektivní viny nás ani Pánbůh nezprostí.
    Ponaučení páté: takové jsou následky, když dva jednají racionálně, ale každý vychází z jiných věcných předpokladů.
    Ponaučení šesté: takový je život.