Lucius Annaeus Seneca - VÝBOR Z LISTŮ LUCILIOVI

PRVNÍ LIST
    Tak se zařiď, můj Lucilie: začni si činit nárok sám na sebe a sdruž i uchovej všechen čas, o který jsi byl dosud olupován nebo okrádán nebo který ti přicházel nazmar. Věř mi, je tomu tak, jak píši: někdy nás o čas oberou, někdy nám jej uzmou, někdy se nám sám vytratí. Nejhanebnější však je ztráta, která vzniká z netečnosti. A zamyslíš-li se, shledáš, že největší část života*uniká těm, kdo dělají špatně, veliká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co dělat nemají. Jmenuj mi někoho, kdo přikládá času nějakou cenu, kdo si dovede vážit dne, kdo si uvědomuje, že denně umírá! V tom se totiž mýlíme, že vidíme smrt jen před sebou; veliká její část je již za námi. Celý náš minulý život je ve spárech smrti.
    Dělej to tedy tak, můj Lucilie, jak mi o tom píšeš, chápej se každé hodiny! Dosáhneš toho, že budeš méně závislý na zítřku, uchopíš-li do rukou dnešek. Kdo odkládá žít, tomu se život vytrácí. Nic jiného, můj Lucilie, nám nenáleží, jenom čas je náš. Tento jediný majetek, prchavý a lehce uklouzávající, dala nám příroda, a kdekdo nás z něho vyhání. Lidstvo je do té míry pošetilé, že každý, komu se dostane sebemenšího, zcela nicotného a snadno nahraditelného daru, ochotně si jej zapisuje k tíži, avšak za dar času se nikterak nepokládá dlužníkem, ačkoli je to vskutku jediná věc, za kterou se ani vděčný nemůže dost odvděčit.
    Zeptáš se snad, co dělám já, který tě tak poučuji. Vyznám upřímně: po příkladu lidí, kteří utrácejí, ale s rozmyslem, i já si vedu účet o svých vydáních. Nemohu říci, že nemám ztráty, povím však, co ztrácím, a proč a jak; složím účty ze své chudoby. Ale přihází se mi to, co četným lidem, kteří se nezaviněně octnou v nouzi: všichni jsou ke mně shovívaví, nepomůže však nikdo. Co tedy dělat? Myslím si, že není chudý, komu stačí to, co mu zbývá, byť toho bylo sebeméně. Ty vsak raději zachraňuj, co máš, a začni s tím včas! Vždyť již naši předkové přišli na to, že je pozdě šetřit teprve v blízkosti dna. Ostatně tam dole v sudu zbývá toho nejenom zcela málo, ale také jen to nejhorší. — Buď zdráv!