Miloslav Švandrlík - VOLBY

 (6)

Nastala neděle, kdy se měl národ opět jednomyslně projevit. Noviny psaly o nadšení, s jakým se chystají k urnám dělníci, rolníci i pracující inteligence, mládežníci i obyvatelé domovů důchodců. Také v sušických kasárnách už od budíčku vládlo ono radostné ovzduší a předepsané jásání probíhalo přesně podle plánu. Tu hrála harmonika, tam někdo zadrnkal na mandolínu a jinde vystrčili z okna heslo, že jdeme volit ty nejlepší z nejlepších.

Nejásalo se pouze v dřevěném baráku, obývaném pétépáky, spíše naopak, vznikaly debaty a spory. Ačkoliv původní rozhodnutí bylo jednomyslné, nyní někteří přece jen váhali. Poukazovali na zbytečnost celé akce, která nemůže mít jiný výsledek než ten, že pořádně popudí vojenské pány a ti, jak známo, jsou mstiví. Dokud člověk nosí uniformu, není radno si s nimi zahrávat!

Takto bylo rozleptáváno bojové odhodlání už od časného rána a také soustavné naléhání poručíka Hrubce tentokrát nezůstalo zcela bez odezvy. Původní usnesení sice zůstávalo v platnosti, ale bylo jasné, že slabší povahy podlehnou, bude-li na ně vyvinut patřičný tlak.

Za této situace přijel zčistajasna do Sušice kapitán Ořech. Kromě tohoto nepomuckého stratéga přivezl šofér ještě dva rozpačitě se tvářící harmonikáře. Kapitán si dal nastoupit jednotku a převzal hlášení od poručíka Hrubce, kterému zjevně spadl kámen ze srdce Politruk se bez okolků obrátil k mužstvu: „Soudruzi," pravil, „z velice vážné politické situace, kdy záludní imperialisté číhají na každý chybný krok, jdeme radostně k volebním urnám. Dle svého nejlepšího přesvědčení zvolíme dnes ty nejlepší z nejlepších. Soudruzi! Každý z nás má nesmírnou odpovědnost, neboť každý hlas pro kandidáta Národní fronty znamená smrtelný úder do srdce válečných štváčů, fašistických vyvrhelů a jejich přisluhovačů a lokajů! Soudruzi! My však nejenže splníme svou povinnost, jak to od nás naše krásná socialistická a ustavičně se rozvíjející vlast žádá, ale my to učiníme způsobem, o jakém se dřívějšímu vykořisťovatelskému řádu ani nesnilo! Soudruzi! V temných dobách kapitalismu, který našemu pracujícímu lidu přinášel jen bídu a hlad, útrapy a hospodářskou krizi, v těchto neradostných dobách lidé volili tajně jako sýčkové bojící se denního světla, zalézali za plenty a skrývali své politické přesvědčení. Soudruzi! Dnešní doba, plná radostného budování a zvonivého smíchu našich dobře živených dětí, nám umožňuje, abychom se bez obav, ostychu a jiných nemístných zábran vyslovili pro kandidáta, pro mír a socialismus. Nikomu za to nehrozí perzekuce, nikdo se nemusí obávat, že ztratí zaměstnání a že jeho rodina bude trpět hladem. Soudruzi! Protože my všichni milujeme naši krásnou a rozkvétající vlast, která mílovými kroky kráčí k socialismu, protože toužíme ukázat fašistickým vrahům z Wall Streetu naši statečnou, mužnou a nerozbornou jednotu, budeme všichni volit manifestačně. Nikdo nepůjde za plentu: každý veřejně hodí do urny svůj hlas pro kandidáta, který má plnou důvěru všech. Naším cílem, soudruzi, je stoprocentní účast ve volbách a sto procent hlasů ve prospěch míru, socialismu a radostného života nás všech. My všichni jsme připraveni splnit svůj úkol se zpěvem a tancem. Proto jsem s sebou přivedl dva soudruhy, kteří při volebním aktu budou vyhrávat na harmoniky. Soudruzi! Mezi námi se jistě nenajde nikdo, kdo by hodlal zbaběle zalízt za plentu a postavit se proti všemu pracujícímu lidu! Takového soudruha by nemohl nikdo považovat za oddaného obhájce socialistického zřízení a naopak bychom v něm museli vidět zavilého a odporného nepřítele nás všech. Takový soudruh by se postavil do jedné řady se západními imperialisty a jako s takovým bychom s ním museli zatočit. My se, soudruzi, s nepřáteli nebudeme mazlit. Vy všichni, kteří se chystáte odejít za pár týdnů do civilu, máte nyní možnost prokázat, že si tuto poctu zasloužíte. Doufám, že jste natolik uvědomělí a vyspělí, že se projevíte jednotně, optimisticky a tak, jak to naše společnost od vás požaduje!"

Projev kapitána Ořecha zapůsobil kladně. Jednotka rázem věděla, kde je její místo a za zvuku harmonik odešla do volební místnosti. Všichni volili manifestačně a vyslovili se pro kandidáta Národní fronty. Úder válečným štváčům byl opravdu zdrcující. Kapitán Ořech, šťastný a zářící, uspořádal potom s vojáky přátelskou besedu na téma „Svoboda dříve a dnes".

„Soudruzi," vykládal, „to se vůbec nedá srovnat! Za buržoazní republiky byl takový teror, že když někdo vykřikl ,Ať žije Sovětský svaz!', mohl za to dostat až tři měsíce vězení! Naproti tomu dnes voláme při Prvních májích a jiných příležitostech ,Ať žije Sovětský svaz!' všichni a často celé hodiny. Mohu odpovědně prohlásit, soudruzi, že mi není znám případ, že by za takovýto pokřik byl někdo zatčen a uvězněn!" Což byl argument zajisté neotřesitelný.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Z knihy: Miloslav Švandrlík - ČERNÍ BARONI