Život je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí (Jonathan Swift)
NEBE NA ZEMI (Joshua Muravchik)
...Je jistě pravda, že Ameriku lidé vždycky nemilují. Stává se terčem nechuti, ba i nenávisti. Američtí vůdci bývají v cizích hlavních městech terčem vajíček a kamenů házených demonstranty, kteří dávají najevo svůj hněv vůči nestvůře údajného imperialismu. Ale lze pochybovat o tom, zda tito demonstranti často představují víc než jen malou menšinu.Pro miliony jiných představuje Amerika obraz svobody a hojnosti. Tento obraz přilákal německé soudruhy, nad jejichž dezertérstvím naříkal Engels*, i Babeufova syna, děti Roberta Owena a rodiny Meanyho a Gomperse. Stále ještě přitahuje kolem milionu legálních přistěhovalců ročně, stejně jako čtvrt milionu nelegálních přistěhovalců, a nikdo neví, kolik zájemců je odmítáno.
A mnoho milionů dalších, kteří nezvednou kotvy a nepokusí se stát Američany, nicméně přitahují obrazy z amerického života, ať už skutečného či smyšleného, v televizi, kině, sportu, módě, jídle a hudbě, které ovládají populární kulturu na celém světě. Tato ohromná přitažlivost těžce poškodila socialistický konsenzus, který se jinde ve světě tvořil po větší část dvacátého století. Tak jako Napoleonův neúspěch při dobývání Ruska, i neúspěch socialismu při dobývání Ameriky byl předzvěstí jeho zániku...
*... "Ti Němci, kteří za něco stojí, se dají snadno zamerikanizovat a opuštěji jakékoli pomyšlení na návrat... Snadnost, s níž se tu nové obyvatelstvo usidluje, nutně se zrychlující tempo blahobytu země... vedou k tomu, že lidé považují buržoazii za beau idéal. Ti Němci, kteří pomýšlejí na návrat domů, jsou povětšinou demoralizovaní jedinci..."