Norman Mailer - NAZÍ A MRTVÍ

    O čtrnáct dní později seděl major Dalleson v nově postavené chatě operačního a výcvikového oddělení a příjemně dumal o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Nyní, když bylo tažení skončeno, přestěhovalo se velitelství divize zpět do takřka příjemného a chladného háje nedaleko moře. V noci, když se zdvihl vánek, bylo skutečně radost spát.
    Nazítří měl být zahájen výcvik a to byla součást vojenského života, která majorovi nejvíc vyhovovala. Mužstvo si postavilo ve svém stálém táboře velké stany, vysypalo stezky štěrkem a každá rota si zřídila nad jednotlivými lůžky police, aby mohl být výstroj udržován v pořádku. Bylo dohotoveno cvičiště a major byl na ně hrd, protože osobně dohlížel na jeho úpravu. Vyklestit tři sta metrů džungle a vyrovnat podklad za pouhých deset dní byl pozoruhodný výkon.
    Zítra měl být první nástup a přehlídka a major se nesmírně těšil. Působilo mu prostou, dětinskou radost vidět, jak mužstvo pochoduje v čistých stejnokrojích, nebo si vybrat namátkou jednu řadu a prohlédnout všem pušky. Než půjdou dál, na Filipíny, byl rozhodnut naučit divizi znovu slušně pochodovat.
    Celé dni měl major napilno. Bylo třeba zařídit spoustu maličkostí a výcvikový program mu působil nemalé starosti. Bez potřebných pomůcek bude velice obtížné uspořádat všechny kursy, které měl na mysli. Jednak to bude střelba z pušky, ovšem, a pak udržování, nauka a obsluha kulometu. Mohl by být kurs o použití zvláštních zbraní, pak používání kompasu a čtení mapy, další nezbytný předmět. A rozumí se samo sebou, že je zaměstná prohlídkami a nástupy. Ale stále bylo ještě mnoho věcí, kterých by jim bylo třeba. Mezery se na každý způsob daly vyplňovat pochodovým cvičením.
    Výcvik, to se mu líbilo. To se nedalo zapřít. Dokonce i takový pracovní rozkaz pro každou rotu byl problém, ale příjemný. Jako luštění křížovky. Major si zapálil doutník a vyšel si podél plechových stěn operační chaty sto metrů džunglí k moři, které vybíhalo šplouchavými vlnkami na písek. Dýchal zhluboka, vychutnávaje silný, rybí pach vody. Vždycky dělal, co mohl. To mu nemohl nikdo upírat. Rozlévala se v něm růžová spokojenost.
    V tom okamžiku dostal svůj nápad. Mohl by pozdvihnout náladu mapovacího kursu, kdyby použil barevné fotografie Betty Grablové v plavkách v životní velikosti, opatřené systémem souřadnic. Instruktor by ukazoval na jednotlivé její částí se slovy: „Udejte souřadnice."
    Zatraceně, to je vynález! Major se tiše samou radostí zasmál. A jak by to ty vojáky probudilo, dávali by alespoň při vyučování pozor.
    Ale kde vezme fotografii v životní velikosti? Major si hrál koncem doutníku s válečkem popela. Mohl by požádat intendanci, ale to ho ani nenapadne, vyplňovat na takovou věc žádanku. Možná duchovní Davis, ten leccos chápe — ale ne, tomu raději neříkat.
    Dalleson se poškrabal na hlavě. Mohl by napsat na velitelství armády, osvětové službě. Betty Grablovou asi mít nebudou, ale jakákoli slečna v plavkách by stačila.
    To je ono. Napíše na velitelství armády. A zatím může poslat dopis ministerstvu války, oddělení výcvikových pomůcek. Po takových zlepšeních se shánějí stále. Major již v duchu viděl, jak každá jednotka v armádě používá jeho vynálezu. Sevřel vzrušením pěsti.
    Sapristi!