Odhoďme sentiment (Martin Peč)

        Tento týden byl více či méně poznamenán leteckým neštěstím u Smolenska, při kterém mezi 96 lidmi na palubě zahynul polský prezident. Poznamenán byl tento týden především ze strany médií, která vyvíjela tlak jednak na růst jakéhosi s prominutím prapodivného kultu osobnosti prezidenta Kaczynského, dále také na neustálé omílání lží ve věci Katyně. Když jsem na internetu zjistil tuto zprávu - odpusťte mi tu upřímnost - šokovala mě neméně jako tragická smrt 96 lidí „solidarita", kterou v bleskové rychlosti představila dezinformovanému národu neméně dezinformovaná KSČM. Soustrastný dopis k úmrtí antikomunistického prezidenta z pera „komunistické" strany - to zní tak absurdně a směšně, jako kdyby Klement Gottwald kondoloval v roce 1935 k úmrtí polského fašistického diktátora Pilsudského. A zde je i tato situace, tedy srovnání Kaczynského a Pilsudského vcelku na místě.
      Než se dopracuji k tomu, proč já ani nikdo z mých soudruhů nemá fotografii Lecha s černou páskou v bytě, musím říct, že KSČM překročila především ve své ostravské buňce při kondolování mez trapnosti a servility směrem k antikomunistům - i zde byl vidět laciný prakticismus a podbízivost před blížícími se volbami, stejně jako absolutní neinformovanost či ideologická vyprázdněnost. Nevím, jestli toto „moderní" pojetí politické prostituce, pojetí stylu jít s každým a za každou cenu, nese ovoce - koneckonců cesta k parlamentnímu korýtku bývá někdy trnitá…
      Těžko říct jestli - stejně jako neméně trapná věncová sebeprezentace před pomníkem T.G. Masaryka v Prostějově - přinese tento akt naivity kombinovaný s podbízivostí za každou cenu byť jediný hlas či spíše kyselý úsměv na tvářích komunistů, kteří nemusejí být na každém pohřbu v přední řadě… Jak zněl nadpis: Odhoďme sentiment - a stejně jako glycerínové slzy některých českých truchlících zabíraných režimní ČT - se podívejme pravdě trochu do očí. Smrt člověka je vždy tragédií, zvláště, když se nestane ze zdravotních důvodů úměrných vysokému věku, ale předčasně při nějakém neštěstí. Nicméně není to jediná událost , která se děje - desítky tisíc lidí umírají denně hladem nebo ve válkách (2 a půl milionu mrtvých při imperialistické válce v Iráku a další). O těch se ale pro jistotu nemluví, asi abychom si při zpravodajství nepoškodili vlastní apetit na blížící se večeři. A dnes odchází pan Kaczynský a my máme povinně brečet (co hůř ještě zadarmo…), jak nám odešla tak obrovská osobnost. No , jak jsem napsal, napíšu potřetí: odhoďme sentiment - odešel nechutný bigotní šovinistický antikomunista, který by nás všechny komunisty viděl nejraději někde u zdi a který svou zemi zatáhl krom válečných hrátek ještě více do žumpy klerofašismu. Jako netruchlili čeští komunisté za Pilsudským, ani my nemusíme ronit krokodýlí slzy dnes! Zbývá nám proto dostatek hrdosti nepodbízet se a pod vlnou hraného sentimentu nepokračovat v této předem nepříliš umně sestavené telenovele, která má jen zakrýt ,co se v dnešním Polsku děje a na pomoc si bere jednu z nejsprostších antikomunistických lží - Katyň. Nemá smysl rozebírat to či ono, není třeba ani žádná diplomacie k tomu, aby se natvrdo dalo říct, že jsme my komunisté nikdy příliš nemilovali ani klérus ani fašismus či šovinismus jej podporující.
      Myslíme si, že lepší svět je možný - a proto nebudeme oplakávat ten dnešní horší (ba v Kaczynského bigotním Polsku ten nejhorší). Co říct na závěr? Možná Bolek s Lolkem nebo Medvídek Pú budou moci konečně vyjít z ilegality….

Zdroj ZDE