Benjamin Kuras - JE NA MARXU ŽIVOT?

    ...Všechny tyto snadno uvěřitelné pravdy mají za úkol inspirovat k optimismu lid „osvobozené" Říše a uchlácholit do dřímoty dobromyslníky na Západě. Aby se ale svět neupil k pádu pod stůl ve šťastné extázi, či nerozplynul v obláčku nesnesitelného věčného míru, někteří zlomyslníci ihned spěchali poskytnout rozumnou rovnováhu chmur. Jeden z jejich příběhů zní tak pravděpodobně, že to může být zase jen fikce. Objevil se poprvé v roce 1995 v ruském časopise Sověršenno sekretno - čili Svrchovaně tajné - a od té doby v překladech v různých okrajových publikacích. Je psán formou osobních vzpomínek a autorem údajně je „bývalý šéf prognostického oddělení Prvního nejvyššího direktorátu KGB", jistý generál jménem Michail Ljubimov. A čte se jako synopse scénáře na prvotřídní špionážní film...
 
Operace Golgota
      V roce 1980 generál Ljubimov (role jak ušitá pro Gene Hackmana) dostává zadáno řídit nebývalou prognózu a analýzu. Jejím cílem je vypracovat všechny možné představitelné alternativy předpovědi stavu Sovětského svazu na deset let dopředu, s použitím nejmodernější počítačové techniky a „desetitisíců údajů a faktorů". Zakázku zadává jistý Jurij Andropov (Robert de Niro). Andropov je ten pán, který tahá za všechny provázky, když Říši zla oficiálně stále ještě vládne senilní Brežněv (mistr podpůrných rolí Jack Lemmon), na základě slavné „Brežněvovy doktríny".
    Deset optimističtějších alternativ, na které Ljubimov se svým výzkumným personálem (většinou mladé dlouhonohé ženy vypadající jako Kim Basinger) dokáže přijít, vede k nezadržitelnému totálnímu hospodářskému a politickému kolapsu Sovětského svazu. To už samozřejmě řadu let několik západních ekonomů pokládalo jen za otázku času. Ale zde máme ryze ruskou melodramatickou postavu generála Ljubimova ve stavu „úžasu, nic takového jsem neočekával" (znamenitá příležitost pro Hackmanův talent).
    Ljubimov odevzdává výsledky svého výzkumu šéfovi Direktorátu generálu Krjučkovovi, „člověku náročnému ale spravedlivému" (Walter Matthau). Krjučkov se jimi prohrabuje dva týdny (prohrabování patří k Matthauovým největším talentům) v různých působivých ruských lokalitách plných mladých dlouhonohých žen podobných Kim Basingerové, než je vrátí Ljubimovovi s významným povzdechem prozrazujícím strach (významné povzdechy patří k dalším Matthauovým talentům) a s těmito slovy: „To musíte vyřídit přímo s Předsedou Andropovem." Zde mu samozřejmě ulíti jazyk, protože Andropov se teprve předsedou stane po Brežněvově smrti v listopadu 1982. Prozrazuje to ale, že Krjučkov dobře ví, kdo Říši vládne a jak.
    Ljubimov navštíví Andropova v Ljubljance a své nálezy se mu snaží vysvětlit. Andropov pozorně naslouchá a nedává najevo žádné emoce (jeden z velkých talentů de Nirových), a přátelsky setkání uzavře.
    Krjučkov si Ljubimova předvolá a sdělí mu Andropovův příkaz, aby Ljubimov okamžitě odešel do důchodu. Tím se mu zároveň odebírá záložní hodnost KGB, auto KGB s šoférem, a přístup k speciálnímu lékařskému ošetření KGB. A musí odevzdat všechny stravenky do závodní jídelny KGB.     „Neuvěřitelná krutost," mumlá si Ljubimov, jak prochází matlavými ale působivými ulicemi Moskvy. V zaostřeném záběru na jeho ublácené nohy sledujeme několik párů dlouhých noh mladých žen podobných Kim Basingerové.
V přesunu záběru z dlouhých noh mladých žen na dlouhé nohy mladých žen sledujeme velký počet mladých dlouhonohých žen pomalu se posouvajících
dlouhou frontou vzdát poslední poctu Leonidu Brežněvovi, jehož mrtvola leží na katafalku, v listopadu 1982. Nad ní Andropov truchlí coby nový Předseda a zamyšleně sleduje to dlouhé procesí dlouhých nohou mladých žen procházející kolem. Ljubimovovi, v posteli s mladou dlouhonohou ženou, u hlavy zazvoní telefon.
    „Dobrý večer, Michaile Petroviči, poznáváte mě?" ozve se mužský hlas.
    „Je mi líto, nepoznávám," odsekne Ljubimov, slyšitelně otráven.
    „Nepamatujete si už svoje prognózy?" směje se ze sluchátka hlas Předsedy Andropova. „No ovšem, moje nešťastné prognózy." „Vaše skvělé prognózy, Michaile Petroviči," opravuje Andropov a zve okamžitě uprostřed noci Ljubimova do své rezidence na přísně tajné poslání.
    A abychom dlouhý příběh zestručnili, už jen v kostře toto:
    Ljubimovovo poslání vychází z této základní premisy:    . ,
    Láska ruského lidu k socialismu vyrůstala z jeho nenávisti ke kapitalismu. Sovětská antikapitalistická  propaganda ale přinesla opačné výsledky a lid jí už nevěří. Lid se musí opět naučit nenávidět kapitalismus celými svými vnitřnostmi. K tomu je nutné mu nasadit tu nejkrutější a nejbezohlednější formu kapitalismu ovládanou zákonem džungle, chaosem, anarchií, bídou a zločinem.
    Andropov tomu říká Operace Golgota a rozepisuje ji do čtyř dějství:
    • Totální rozklad politické a ekonomické soustavy celého sovětského impéria.
    • Nastolení bezohledného, bezzákonného svobodné¬ho podnikatelského chaosu, který viditelně vynese na povrch kriminálníky a pro obyčejné občany uči¬ní život nesnesitelný.
    • Záměrné prodlužování chaosu zároveň s oživová¬ním socialistických ideálů v zákulisí.
    • Opravdová socialistická revoluce, kterou ochotně podpoří všichni Rusové, ne-li všechny národy Říše.
    Střední Evropě bude přidělen velmi speciální úkol: Hrát si na to, že se stává pravou demokracií toužící po obnově západních hodnot. Musí to být pro Západ tak věrohodné, že přizve Středoevropany do svých politických, vojenských a ekonomických struktur. Jejich prostřednictvím reaktivizovaná síť KGB pronikne do západních finančních, politických, vojenských a ekonomických center. K tomuto účelu se budou pěstovat prominentní disidenti s nezpochybnitelnými demokratickými zásluhami, kteří budou, ať už vědomě či nevědomě, hrát tu fasádu, která Západ zbalamutí do poskytování půjček, investic, grantů, know-how a zaškolování pro ten nejinteligentnější středoevropský personál ovládaný KGB. Západ bude věřit, že vyhrál studenou válku, aniž si všimne, že opět prohrál mír. Nebudou se již muset vydávat obrovské peníze na zbrojení, a KGB bude Západ ovládat prostřednictvím finančních transakcí, bleskurychlých informací a dezinformací, a šikovně rozmístěnou sítí soudruhů v rolích nadnárodních podnikatelů a bankéřů toho pravého kapitalistického plemene. Západní politické struktury jako NATO a EU se budou postupně centralizovat, byrokratizovat, harmonizovat a konvergovat, čímž se stanou snadněji ovládatelné. Prostřednictvím celosvětové bankovní sítě KGB bude možně rozkládat a znovu oživovat celá průmyslová odvětví a celé národní ekonomiky, podle toho, jak budou užitečné nebo loajální. Prostřednictvím elektronické technologie a všudypřítomných počítačově registrovaných číslovaných plastikových karet, čipů a kamer, se soukromí jednotlivců všude na světě stane dávnou historií. Navždy.

Ubi et Gorbi (Benjamin Kuras)

      Andropovova Operace Golgota se dává bezpečně do chodu dříve než Andropov umírá v roce 1984. Muž vybraný a šlechtěný na jeho nástupce a na rozjetí této estrády na otevřeném světovém jevišti se jmenuje Michail Gorbačov (Tom Hanks a prvotřídní maskérství navržené na Oscara). Estráda dostává univerzálně snadno vyslovitelné a zapamatovatelné jméno Perestrojka - což znamená totéž jako restrukturalizace a západnímu divákovi přináší ve slově trojka subliminální nádech návratu ke starým dobrým ruským bukolickým předbolševickým tradicím. Nový herecký styl, v němž se hraje - kombinace Mejercholda, Vachtangova a Stanislavského - se pojmenovává stejně vyslovitelně Glasnosť - což vzbuzuje důvěru, že se bude mluvit hlasné a snad i věcně a srozumitelně. V ruské lidové moudrosti se definuje takto:

    „Što takoje Perestrojka," táže se soldát Pětka svého důstojníka Gapajeva.
    „Nu," odpovídá Čapajev, „v Perestrojce budeš mít stejnou papachu, stejný kabát, stejné boty, a stejné jídlo jako tvoji důstojníci."
    „Charašo," libuje si Pětka. „A što takoje Glasnosť?"
    „V Glasnosti budeš smět říkat každému všechno, co
budeš chtít."   
    „Všechno?"                          
    „Všechno."
    „Každému?"
    „Každému."
    „Včetně vás?"    ,
    „Včetně mě. Ale pak nebudeš mít ani papachu, ani
kabát, ani boty, ani jídlo."
    Elegantní a vtipný Gorbačov a jeho sofistikovaná žena Raisa (Meg Ryan) se okamžitě zalíbí publiku zahraničnímu a zprotiví publiku domácímu. Na pěstování důvěry v zahraničí Gorbačov nastuduje pohotově břitké kousky dialogu jako: „Jaký je rozdíl mezi Gorbačovem a Dubčekem?" „Dvacet let."
    A svět civí s hubou otevřenou. Jaká to lidská tvář. A tentokrát - tvář, která po sobě nenechá šlapat. Dubček - to byl jen sen romantických Středoevropanů. Tentokrát je to naostro. Tentokrát je to nadobro. Na světovou premiéru svého šarmu je Gorbačov vyslán na setkání s Margaretou Thatcherovou (mistrovský výkon Robina Williamse). Tu toto setkání inspiruje natolik, aby Ronaldu Reaganovi (hraje Ronald Reagan) sdělila tu slavnou větu, která změní svět: „S tímto pánem můžeme dělat business." I s udicí.
    Mezitím doma v Politbyru, prý podle silně nespolehlivých, ne-li fiktivních pramenů informací, v listopadu 1987 Gorbačov ujišťuje:
    „Gaspada i tavaryšči, nelekejte se všeho, co slyšíte o glasnosti, perestrojce a demokracii. Ty jsou jen pro zahraniční spotřebu. Naším cílem je odzbrojit americký národ a ukolébat jej k spánku." Vše čistá fikce, samozřejmě.
    A pak se sesypou maďarské ostnaté dráty a berlínská
zeď. Oďtáhnou sovětské okupační jeďnotky. Nastoupí Walesa a Havel. Havel dojímá svět svou lidskou a nesobeckou výzvou k Západu:
    „Chcete-li pomoci nám, pomozte prosím Rusku."
    Deset let poté, po vstupu do NATA a na prahu Evropské unie, je průměrný HDP střední Evropy nižší než v roce 1989. Růst příjmů u obrovské většiny obyvatel je sotva poloviční ve srovnání s růstem cen.Banky a podniky krachují. Nezaměstnanost roste. Česká republika, vždy pokládaná za předvoj středoevropského pozápadňování, se hemží ruchem oživených sítí KGB - už uvnitř NATO. A nereformovaní,nekajícní a nestydatí komunisté v průzkumu za průzkumem dostávají 23% a jsou na cestě stát se opět
nejpočetnější stranou.    .
    Paměť vymazaná.
    Ale záchody čistší.

Z knihy JE NA MARXU ŽIVOT?