HUMÁNNÍ JEDNÁNÍ

C. a k. armáda měla celou řadu ustanovení a předpisů, které byly velmi rozumné a správné, měly však jeden velký nedostatek: V mnoha případech zůstávaly jen na papíře a prakticky se jimi nikdo valně neřídil. Tak na­příklad bylo přísně zakázáno jakékoliv týrání vojáků, k němuž však přesto často docházelo.
            Ne, že by chyběla dobrá vůle. Jeden velitel svolal před nástupem nováčků své poddůstojníky, aby s nimi držel školu o základním výcviku nových vojáků. Před skonče­ním školení považoval ještě za vhodné dodat:
            „A ještě něco vám musím říci a to si dobře pamatujte. Stává se, bohužel, dosud často, že někteří poddůstojníci vedou svou hrubost tak daleko, že fackují a bijí při výcvi­ku vojáky. Nemusím snad zdůrazňovat, že k něčemu tako­vému u mé kompanie nesmí dojít. Za prvé již proto ne, že to je přísně zakázáno předpisy, za druhé takové zacháze­ní podlamuje chuť toho nováčka k službě a ostatně je to vůbec velká sprosťárna. A proto pamatujte si, chlapi, jestliže já uvidím někoho z vás, že se některého toho rek­ruta jen prstem dotkne, já mu rozfackuji hubu, že si do smrti bude pamatovat, co to je humánní jednání!"

Otakar Frankenberger - SMĚJÍCÍ SE MARS