Život je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí (Jonathan Swift)

PŘESVĚDČ VNUKY! (Bába s dědou)

07.08.2010 07:25

Neměli jsme mobily, dovolené jsme trávili v Bulharsku, Jugoslávii, Rumunsku a doma v rozsáhlých rekreačních zařízeních skoro zadarmo.

O Mallorce jsme skoro ani nevěděli. Pracovní doba byla striktně dodržována a na dovolenou jsme museli, i kdybychom nechtěli. Prostě se závod zavřel na 14 dní. Práci měl každý, takže žádní bezdomovci, narkomani a nezaměstnaní. Žebráky jsme znali z pohádek a první republiky.

Kultura byla neagresivní a nepokleslá, slavila úspěchy doma a zejména v zahraničí. Vstupenky do divadel a kin, pokud nebyly zdarma od odborů, tak byly za pakatel. Zdravotnictví a školství zdarma pro každého. Stejně tak hromadná doprava ve městech za symbolickou korunu.

Ne všechno bylo ideální, národ se přejídal, vysoká spotřeba masa, mléčných výrobků a málo ryb a chabý výběr zeleniny a ovoce byl na paškálu v pořadech snad každý den. I jiné problémy jsme měli, málo spotřebního zboží a jeho pestrost neodpovídala vysoké kupní síle obyvatelstva. Export světově uznávaného českého zboží měl prioritu a tak chybělo někdy i doma. Stát ale nedělal nikdy dluhy a tak, když jsme chtěli lepší zítřky a přestříhali hraniční oplocení, jsme do nového života vstoupili s nadšením a bez dluhů.

Naše země, bohužel, nevzkvétá (Václav Havel), byla vypleněna zloději a defraudanty všeho možného ražení a vytunelována tak, že Bíla hora se s tím může klidně srovnávat. Tradiční světoznámá výroba zanikla.

Dnes jsme staří, nemůžeme se bránit a většina z nás už nemůže pracovat. Náš skromný život je denně vystavován útokům podvodníků, zlodějíčků a růstu cen za jídlo, plyn, elektřinu a exponenciálnímu růstu nájemného. Za svůj život jsme si platili poctivě pojištění na důchod. Nyní jsme znova vystaveni pokusu nás nechat zaplatit dluhy za rozkradení republiky v devadesátých letech, a to místo novozbohatlíků (Erazim Kohák). Pach posledních voleb tomu nasvědčuje.

Až budete příště volit, milí vnoučkové, nezapomeňte, že jednou zjistíte podle občanského průkazu, že už jste také na horizontu života. Abyste se pak nemuseli stydět, že jste své báby a dědy nechali živořit a svůj hlas dali recyklovaným chamtivcům a parazitům.

Bába s dědou

(adresa autora v redakci

Vyhledávání