Ve dnech 17. až 25. června se v nejsevernějším městě Ekvádorské republiky Otavalu uskutečnil v pořadí již X. summit zemí sdružených v Bolívarovském svazu pro lid naší Ameriky (ALBA, Alianza Bolivariana para los Pueblos de Nuestra América) a přizvaných přátelských států. Dorazili čelní představitelé Kuby (viceprezident Esteban Lazo), Venezuely (Hugo Chávez), Bolívie (Evo Morales), Ekvádoru (Rafael Correa), Dominikánské republiky, Nikaraguy, Sv. Vincence a Granadin, Antiguy a Barbudy a přizvaných spřátelených států Paraguaye a Guatemaly. Už při zahájení summitu ekvádorský ministr zahraničí Ricardo Patiňo prohlásil, že lid a vlády Latinské Ameriky "učinily obrovský krok v boji za rovnost a sociální spravedlnost".
Delegáti se rozdělili do čtyř pracovních skupin, v rámci kterých debatovali o interkulturalitě ve veřejné správě, hospodářských, politických a sociálních právech, rasismu, klimatických změnách, ochraně přírody a o vzájemném obchodě.
Výsledky vzájemných rozhovorů byly shrnuty do společného prohlášení, v němž se přítomní zástupci, mezi nimiž bylo mnoho zástupců původního indiánského obyvatelstva a potomků afroamerických otroků, shodli na podpoře iniciativ, jež budou bojovat proti klimatickým změnám, vytvoření zvláštního fondu na pomoc oblastem nejvíce zasažených globálním oteplováním, na nutnosti změny stávajícího socioekonomického systému, a tedy na vybudování systému nového, který by byl skutečně demokratický a jenž by respektoval existující odlišnosti.
V prohlášení z Otavala se dále uznaly úspěchy dosažené v právních normách týkajících se práv původního obyvatelstva některých členských zemí, především Venezuely, Bolívie, Ekvádoru, Kuby a Nikaraguy. Členské státy deklarovaly, že budou podporovat politiku rozdělování půdy indiánskému a afroamerickému obyvatelstvu. Pokud jde o ochranu přírody, která je v Latinské Americe velmi aktuálním, závažným a naléhavým problémem, vždyť kácení amazonského pralesa je obecně známé (pro představu, mezi lety 1970 a 2000 bylo vykáceno přibližně 16,5% celkové plochy deštného pralesa, což činí každoročně plochu o rozloze jedné třetiny České republiky!), přítomní zástupci navrhli vytvoření zvláštního soudního tribunálu, který by měl v kompetenci právě tuto oblast; soudil by tedy ty, kteří se proviní vůči přísným opatřením na ochranu přírody, která by měla být schválena.
Na summit byly pozvány autority a zástupci již mnohokrát zmíněného indiánského a afroamerického obyvatelstva. S představiteli států Bolívarovského svazu se mimo jiné shodli na potřebě zapojení původních obyvatel do správy státu, na nezbytnosti ochrany všech jejich práv, tradic a zvyků a jejich podpoře a rozvoji.
Zdá se, že v Latinské Americe se po dlouhých staletích rodí emancipační hnutí, hnutí je podobné a zároveň odlišné od válek za nezávislost z prvé poloviny 19. století, kdy většina států získala politickou samostatnost. Zároveň to však znamenalo podrobení celého subkontinentu světovými velmocemi, které vykořisťovaly a utlačovaly jak původní obyvatele, tak i všechen ostatní lid a z novodobých kolonií čerpaly suroviny a zdroje. Po bolestivém procesu nadchází doba, kdy vlády latinskoamerických států opravdu zastupují lid svých zemí, kdy jej vedou k zítřkům, v nichž základem společnosti bude skutečná rovnost a sociální spravedlnost. Společným nástrojem je právě Bolívarský svaz pro lid naší Ameriky, jehož členy je od roku 2004, kdy byl v Havaně založen, osm zemí, které chtějí bok po boku tohoto cíle dosáhnout a splnit tak dávný sen předního bojovníka za svobodu Simóna Bolívara.
Viva la Revolución! Viva el socialismo! Hasta la victoria siempre!
ZdrojZDE
|
