...Je možné, že modernizace a vývoj lidstva vyvolaný větším vzděláním, povědomím o lidské společnosti a porozuměním této společnosti i prostředí, v němž existuje, měl za následek pohyb směrem ke stále vyšším rovinám Civilizace. Nebo mohou úrovně Civilizace jednoduše odrážet fáze ve vývoji civilizací. Když nějaká civilizace vzniká, její lidé obvykle bývají plní síly, dynamičtí, brutální, schopní velkých přesunů a expanzí. S tím, jak se civilizace vyvíjí, stává se usedlejší a vznikají techniky a postupy, které ji činí Civilizovanější. Když opadá soupeření mezi její ústředními prvky a vzniká univerzální stát, civilizace dosahuje nejvyšší úrovně Civilizace — svého „zlatého věku"; morálka, výtvarná umění, literatura, filozofie, technologie a vojenské, ekonomické a politické schopnosti dosahují vrcholu. S tím, jak civilizace upadá, upadá rovněž rovina Civilizace, až zmizí pod náporem jiné rozvíjející se civilizace na nižší rovině Civilizace.
Modernizace obecně zvyšovala materiální úroveň Civilizace po celém světě. Ale zvyšovala také její morální a kulturní dimenzi? Zdá se, že v některých případech tomu tak je. Otroctví, mučení, zneužívání osob se stávaly v dnešním světě stále méně přijatelnými. To je však pouze důsledek vlivu západní civilizace na ostatní kultury, a tak otázkou je, zda s úpadkem západní civilizace dojde k morálnímu obratu. V devadesátých letech najdeme mnoho důkazů podpírajících paradigma „naprostého chaosu" ve světovém dění: globální zhroucení zákona a řádu, rozvrácené státy, rostoucí anarchie v mnoha částech světa, globální vlna zločinnosti, nadnárodní mafie a drogové kartely, růst drogové závislosti v mnoha společnostech, obecné oslabení rodiny, úpadek důvěry a společenské solidárnosti v mnoha zemích, etnické, náboženské a civilizační násilí plus vláda zbraní panující ve velké části světa. V jednom městě po druhém — Moskvě, Riu de Janeiru, Bangkoku, Šanghaji, Londýně, Římu, Varšavě, Tokiu, Johannesburgu, Dillí, Karáčí, Káhiře, Bogotě, Washingtonu — se zdá, že vládne zločin a základní prvky Civilizace mizí v nenávratnu. Lidé hovoří o globální krizi autority. Vzestupu nadnárodních korporací vyrábějících hospodářské produkty se stále více vyrovnává vzestup nadnárodních mafií, drogových kartelů a teroristů agresivně napadajících Civilizaci, která, zdá se, v některých částech světa mizí (Afrika, Latinská Amerika, bývalý Sovětský svaz, jižní Asie, Blízký východ) a v jiných (Čína, Západ, Japonsko) je rovněž vystavena vážným útokům. Zdá se, že na globální úrovni Civilizace ustupuje barbarismu, čímž vzniká obraz nebývalého fenoménu, globální Doby temna, která se možná snáší na lidstvo.
V padesátých letech varoval Lester Pearson, že lidstvo vstupuje do „doby, kdy různé civilizace budou muset žít vedle sebe v míru, učit se jedna od druhé, studovat vzájemně svou historii, ideály, umění a kultury, a tak navzájem obohacovat své životy. Alternativou v tomto přelidněném malém
světě je nedorozumění, napětí, střet a katastrofa." Budoucnost míru i Civilizace závisí na porozumění a kooperaci mezi politickými, duchovními a intelektuálními vůdci hlavních světových civilizací. Ve střetu civilizací budou evropské státy stát bok po boku, anebo každý sám. Ve velkém střetu, globálním „skutečném" střetu mezi Civilizací a barbarstvím budou velké civilizace světa se svými úspěchy na poli náboženství, umění, literatury, filozofie, vědy, technologie, morálky a slitování rovněž stát buď bok po boku, nebo každá sama. V rodící se době jsou střety civilizací největší hrozbou pro světový mír, a nejjistější zárukou před globální válkou je proto mezinárodní řád založený na civilizacích...
