Stephen Leacock - JAK SE DOŽÍT 200 LET

   Před dvaceti lety jsem znával jistého Jigginse, který trpěl zdravotními záchvaty.  Vrhával se každé ráno do ledové vody. Říkal, že mu otvírá póry. Pak se zase omýval houbou namočenou do horké vody. Říkal, že mu to póry zavírá. Dostal se tak daleko, že si dovedl póry otevírat a zavírat podle libosti.

   Než  se oblekl,  stával Jiggins u otevřeného okna a půl hodiny dýchal. Říkal, že to rozpíná plíce. Nevěděl jsem, že je má zapínací, ale to byla konečně jeho osobní věc.

   Když si natáhl spodní triko, navlekl na sebe něco jako psí postroj a prováděl speciální Sandowovy cviky. Dopředu,  dozadu i s pozadím nahoru.

   Byl by se jako pes kdykoli uplatnil. Trávil podobnými věcmi všechen čas. Sotva mu vybyla chvilka v kanceláři,  lehával si na zem na břicho a zkoušel, jestli se dokáže vzepřít jenom  na prstech. Když to dokázal, zkoušel  něco jiného tak  dlouho, dokud neshledal, že něco nedokáže. Pak zůstával celý zbytek polední přestávky ležet na břiše a byl dokonale šťasten.

   Po večerech doma zvedával železné traverzy, dělové koule, vzpíral činky a vytahoval se zuby ke stropu. Na kilometr  jste mohli slyšet, jak to žuchalo.

   Měl to rád.

   Polovičku noci strávil tím, že šplhal v pokoji po nábytku. Říkal, že mu  to pročišťuje mozek. Když měl mozek docela pročištěný, šel  si lehnout a spal. Sotva  se vzbudil,  začal si ho pročišťovat znovu.

   Jiggins je mrtev.  Byl ovšem průkopník,  ale ta okolnost, že  se těmi činkami v rozkvětu mládí účinkoval  k smrti, nebrání celému pokolení mladých mužů, aby šli v jeho stopách.

   Posedla je zdravotní mánie.

   Otravují s tím kdekoho.

   Vstávají nemožně brzy. Vybíhají z domu v pošetilých kalhotkách a běhají před snídaní maratón. Brouzdají se venku bosi, aby jim přišla rosa na nohy. Štvou se za ozónem. Lámou si hlavu s pepsinem. Nejedí maso, protože je v něm moc dusíkatých látek. Nejedí ovoce, protože v něm nejsou žádné. Bílkovinám a škrobovinám a dusíkatinám dávají přednost před borůvkovým koláčem a koblihami. Nenapili by se vody z  kohoutku. Nejedli by sardinky z plechovky. Neochutnali by ústřice z kbelíku. Nenapili by se nalévaného  mléka. Mají strach před alkoholem ve všech podobách. Ano prosím, strach. Zbabělci.

   A po všem tom povyku najednou chytnou  nějakou obyčejnou staromódní nemoc a umřou jako každý jiný.

   Ne, lidé tohohle druhu nemají žádnou naději dožít se vysokého věku. Jdou na to  špatně.

   Poslechněte, chcete se vy dožít opravdového stáří, chcete na stará kolena jenom kvést, překypovat a otravovat celé okolí svými vzpomínkami ?

   Tak nechte všech těch nesmyslů! Nechte jich včas! Vstávejte ráno v rozumnou dobu. Člověk má vstávat, když musí, ne dřív. Jestli vám úřední hodiny začínají v jedenáct, vstaňte v deset třicet. S tím ozónem to můžete risknout. Stejně nic  takového neexistuje. A jestli existuje, můžete si ho koupit za pětník do termosky a postavit si ho na polici do skříně. Jestli vám  práce začíná ráno  v sedm,  vstaňte o deset minut předtím, ale nelžete si  do kapsy, že vás to těší.  Nic veselého na tom není, a vy to víte.

   Pusťte taky z hlavy všechny ty studené koupele! Jako kluci jste nic takového neprováděli, tak ze sebe nedělejte kašpary ted! Když už se musíte koupat (ve skutečnosti to  nepotřebujete), koupejte se v teplé vodě! S tou rozkoší, když vylezete ze studené postele a pohroužíte se do teplé lázně, se nedá žádné máchání  ve studené vodě ani srovnat. A v každém případě se přestaňte vytahovat se svou vanou a sprchou, jako byste byl jediný  člověk, co  se kdy myl!

   Tolik k tomuhle bodu.

   A ted si probereme otázku mikrobů a bacilů.  Nebojte se jich! To je všechno. O nic jiného nejde, a  když si to jednou uvědomíte,nemusíte si s nimi  už nikdy dělat starosti.

   Když uvidíte takového bacila, pusťte se rovnou  k němu a přísně si ho změřte! Uvidíte, že bude takhle maličký! Když vám vletí do pokoje, bacte ho jednoduše kloboukem nebo ručníkem! Zasáhněte ho co nejpádněji mezi hlavu a hrudní koš! Brzy toho  bude mít po  krk.                                  

   V podstatě je však  takový bacil úplně klidný a  neškodný, když před ním nemáte strach. Promluvte na něj! Křikněte na něj třeba: „Lehni!" Měl jsem jednou jednoho bacila, říkal jsem mu Fido, a ten vždycky přišel a lehával mi u nohou, když jsem  pracoval. Nikdy jsem nepoznal věrnějšího společníka, a když ho pak přejel automobil, pohřbil jsem ho s opravdovým zármutkem na  zahradě.

(Přiznávám se, že jsem to ted trochu přehnal. Ve skutečnosti se nepamatuji, jak se jmenoval, možná taky, že Robert.)

   Pochopte, že je to jen taková přechodná medicínská móda, tvrdit, že choleru  a tyfus nebo záškrt způsobují mikrobi a bacily. Pitomost! Choleru způsobuje hrozné bolení břicha a záškrt pochází  z toho, když se snažíte vyléčit škrábání v krku.

Ted se podívejme na otázku stravování.

Jezte, co chcetel Snězte toho spoustu! Klidně se přejezte! Jezte, až se sotva dovalíte přes pokoj a složíte  se na pohovku! Jezte všechno, co vám chutná, dokud se to do vás vejde! Jediná míra  je, jestli si to můžete zaplatit. Když si to nemůžete zaplatit, tak to nejezte! A poslechněte — nestarejte se, jestli vaše strava obsahuje škrob nebo bílek nebo klih nebo dusík! Když už jste tak zpitomělí, že bez těch věcí nemůžete být, běžte si je koupit a najezte se jich, co hrdlo ráčí! Běžte si do prádelny sehnat pytel škrobu a najezte se  k prasknutí. A pak ho hezky zapijte pořádným dlouhým lokem klihu a třeba zajezte lžičkou portlandského cementu. To vás zaklihovatí, že to budete mít na beton.

   Jestli rádi dusík, jděte si do drogerie, ať vám ho načepují konev, a můžete si ho pak cucat brčkem jako limonádu, jestli  se tím nezadusíte. Ale  jenom si nemyslete, že si tyhle serepetičky můžete míchat  do jídla! V obyčejných věcech k jídlu žádný dusík ani fosfor ani bílek nejsou. V každé slušné domácnosti taková svinstva pořádně v kuchyňské výlevce vymyjí, než nesou jídlo na stůl.

   A ještě slovíčko o čerstvém vzduchu a o cvičení. Nedělejte si s tím starosti! Pusťte si do pokoje co nejvíc dobrého vzduchu, pak zavřete okna a vzduch vám zůstane. Vydrží vám celá léta. Ostatně si stejně nemusíte v jednom kuse namáhat plíce. Ať si odpočinou! Pokud jde o cvičení, když už to musíte dělat, dělejte, co musíte, a smiřte se s tím! Ale pokud máte na to, abyste si najali někoho, kdo za vás bude hrát baseball a závodit a provádět gymnastiku, zatímco vy  si budete sedět pěkně ve stínu, pokuřovat si a dívat se na něj — panebože, co si můžete přát lepšího?

Z knihy: Stephen Leacock - LITERÁRNÍ POKLESKY