|
Prohlášení Aliho Abdessalama Trekino, 5. července 2010
Když se analyzují úspěchy, kterých Venezuela dosáhla od příchodu prezidenta Cháveze v roce 1999, logicky z toho vyplývá, že Venezuela kráčí v první linii mezi všemi zeměmi regionu, pokud jde o HDP a plnění cílů vytyčených pro milénium.
Prohlášení Aliho Abdessalama Trekiho, předsedy 64. zasedání Všeobecného shromáždění OSN o tom, že Venezuela je příkladem, hodným následování, v plnění cílů milénia, boří kampaně západních komunikačních médií, která šermují s hypotézou o „špatném" ekonomickém a sociálním rozvoji Bolívarovské revoluce.
Tisková zpráva podtrhuje, že tento vysoký funkcionář OSN prohlásil během své návštěvy v Caracasu, že „Venezuela se stala vzorovým modelem pro ostatní země na cestě k dosažení těchto cílů".
Treki spolu s venezuelskými představiteli zkontroloval plnění cílů stanovených světovou organizací, jak byly ve Venezuele naplňovány v uplynulém desetiletí.
V roce 2000 celkem 192 států přijalo osm cílů rozvoje milénia, které se mají splnit v roce 2015 a které směřují ke zlepšení ekonomických a sociálních podmínek milionů lidí na světě.
Mimo jiné se jedná o následující: snížit na polovinu procento hladovějících lidí; snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do 5 let jejich věku a o tři čtvrtiny úmrtnost rodiček v porovnání s rokem 1990, a dále, aby všechny děti na světě měly přístup k základnímu vzdělání.
 Mezi dalších pět cílů náleží: zastavit šíření HIV, malárie a dalších závažných nemocí; snížit na polovinu procento lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě; garantovat životní prostředí; zlepšit úroveň života miliónů lidí, kteří bydlí v nuzných podmínkách; přijmout politiku udržitelného rozvoje a podporovat vznik světové asociace pro rozvoj.
Tyto cíle OSN byly pozastaveny krizí kapitalistického systému započaté v roce 2008 v USA, která ovlivňuje mnoho zemí a rozšiřuje se do finanční, ekonomické, investiční, potravinové sféry, trhu s nemovitostmi a životního prostředí.
K tomu se připočítávají neoliberální politiky, masivní privatizace a iracionální globalizace zavedené v mnoha zemích rozvinutými státy prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu a Světovou bankou, které způsobují koncentraci kapitálu v rukách několika osob v neprospěch většiny.
OSN ve své právě vydané zprávě uvedla, že 1% z nejbohatších lidí planety vlastní 40% světového bohatství, zatímco polovina nejchudších vlastní pouze 1%.
Jedna z posledních kampaní vedených proti Bolívarovské revoluci snažících se o zdiskreditování sociálního systému vlády prezidenta republiky Huga Cháveze, byl propad o 2% HDP v roce 2009, který byl způsoben kapitalistickou světovou krizí a prudkým snížením cen ropy, která je hlavním exportním artiklem Venezuely.
HDP, podle norem stanovených západními ekonomickými a finančními organizacemi, představuje částku všeho jmění a finálních služeb vyrobených v zemi za jeden rok, ale vzniklé bohatství v rámci tohoto měřítka není kompletní.
Američan Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, se vyjádřil, že nástroje měření růstu „se hodí pouze vládám, které zvyšuji materiální produkci a ne blahobyt".
Francouzský prezident Nicolás Sarkozy požádal Stiglitze o analýzu tohoto indexu. Ten upřesnil, že mezi ekonomy přetrvává už delší dobu „silný pocit, že HDP není dobrým měřícím nástrojem, neboť patřičně nezapočítává změny, které ovlivňují blahobyt, ani neumožňuje patřičně srovnávat blahobyt v různých zemích".
Ekonomická komise pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (CEPAL), po diskuzích trvajících mnoho let, přijala bez výjimky vzorec pro měření HDP, který vytvořila Kuba.
Od roku 2003 Kuba zahrnula do svých výpočtů růst služeb poskytovaných zdarma, podpory a další sociální výhody, a vycházela z toho, že metodologie vypracovaná agenturou OSN pro měření výpočtů vykazovala předsudky vůči zemím, jejichž ekonomika nebyla tržní.
Stejné hledisko je aplikováno na národy, které vynakládají velkou část svého rozpočtu na fyzické a mentální zlepšení blahobytu svého národa.
materiál velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela
|
