Willy Peter Reese - S MASKOU VOJÁKA

…Byl jsem již měsíc vojákem a masku válečníka jsem nyní nosil s lhostejností, šibeničním humorem a trpělivostí. Ještě nikdy jsem tolik nerozlišoval zdání od skutečné existence. Jako sen kolem mě procházely poslušnost, rozkazy a těžkosti vojenské služby a nezane­chávaly za sebou žádnou stopu. Jako náměsíčník jsem snášel výcvik, chodil jsem pochodovým krokem a nosil pušku. Jako stroj se část mého já učila používat kulomet, obsluhovat lehké protitankové dělo. Hodinka klidného přemýšlení vymazala smutek a zoufalství, prázd­notu a strach, vztek a bolest mých dnů. Nestěžoval jsem si na svou samotu. Miloval jsem ji a často mne zmáhala jen osamělost a bez­mocnost. Chtěl jsem alespoň ve svém nitru zůstat tím, kým jsem byl před narukováním. A i to bylo těžké, neboť všechny myšlenky na budoucnost prchaly před nesmírnou hrůzou a těžko jsem přemáhal zdrcení, které mi přinášel život vojáka. Zvykl jsem si ale nebýt nikdy sám, a přesto být vždy cizincem mezi cizími lidmi, oddělen od mých druhů duchem, duší, stylem života a chováním. Vykonal jsem neod-vratitelné, ale nenechával jsem hluk a jednotvárnost všedního dne vstupovat do mé říše. Brzy se mi vrátil dostatek sebejistoty a ironie, abych mohl bez následků přežít...

…Kasárenský život a bezduchost cvičiště se mi zdály horší než válka, tak, jako škola života bere život vážněji než Boha a Zemi samotnou. Neboť nyní byl kov, ulitý z rudy mládí, vykován v ocel a já jsem musel být kovadlinou. Z oddílu vojáků vznikla bojová jednotka, z jednot­livců se staly součástky stroje schopné bojovat, strádat, snášet obtíže a útočit, ochotné trpět a umírat, připravené poslouchat a odříkat si kvůli válce. Potrava pro děla tak získávala svůj výsledný lesk a mate­riál svojí formu. A já jsem si mnohem mistrněji a přesněji nasazoval svou masku vojáka. Hrál jsem svou roli v té velké divadelní hře, v níž život vedl boj o to, zda se přizpůsobí sám na scéně svého osudu, bez diváků. Fénix shořel a já jsem posbíral jeho poztrácená péra. Měl jsem příliš mnoho času myslet na sebe. Moje existence se ještě odehráva­la více v nitru než v zážitcích. Ale ted, v Elsenbornu, se připravovala proměna. Byl jsem vojákem...Wi