Zničit lidstvo nebo zničit kapitalismus (Daniel Šufana)

      Naše civilizace může dospět k dvěma cílům. Tím prvním je zničení sebe samé, tím druhým je komunismus. K prvnímu napomáhat nechci. Budu dělat vše pro to, aby zvítězil ten druhý.
      Cesta ke komunismu, tj. společnosti, která dokáže žít, aniž by ubližovala někomu druhému a aniž by podkopávala svoji vlastní budoucnost, je cestou boje. Boje proti všem, kteří tyjí skrze svoji moc postavenou na útisku druhých, boje proti všem, kteří žijí jen pro svoje blaho a ,,po nich potopa“, boje proti nepochopení nebezpečí pro celý svět a naše děti, boje proti všem, kteří černé malují na bílé.
      Tato cesta není krátká a jednoduchá. Stojí proti nám naše předsudky, naše rozdělenost, naše nevzdělanost, naše lenost, náš strach. Stojí proti nám skoro všechna moc světa. To, co jsou skutečné prostředky moci, třímají ve svých rukou z největší části naši nepřátelé - zbraně, suroviny, obchod, informační a komunikační prostředky, řízení výroby, politický systém, finanční systém, vědu... Svoji sílu upevňují všemi těmito prostředky zároveň.
      A kdo jsou tito naši nepřátelé? Zloději, kteří tvrdí, že jim patří bohatství, které je ze Země, násilníci, kteří vydělávají z potu naší práce, tyrani, kteří nám vyhrožují svými zbraněmi, lháři, kteří nám vnucují falešné nepřátele. A tito všichni nás nutí být jen otroky jejich moci. Nic podstatného změnit nám po dobrém nedovolí. Naší jedinou nadějí je vzít jim jejich moc a spravovat ji společně.
      Co je našim cílem? Stržení vlády kapitalismu na celém světě. Vytvoření sjednoceného komunistického světa.
      Sovětský svaz, socialistické Československo a ostatní socialistické země Evropy patří dnes minulosti. Přesto historie a na prvním místě historie Sovětského svazu dokázala, že lid je schopen svrhnout vládu boháčů a nahradit ji vládou pracujících a že lze efektivně kolektivně hospodařit.
      Našim úhlavním nepřítelem je světový imperialismus. Tento je reprezentován na prvním místě imperialismem USA (kdo konkrétně drží v rukou největší podíl moci asi ani nevíme, ale politika USA je rozhodně nástrojem moci těchto sil). Ale naším nepřítelem je i imperialismus zbytku světa. Velkou otázkou je, je-li naším, komunistickým nepřítelem, také imperialismus Číny. Čína je velkou zemí, která má potenciál na vítězný boj s imperialismem USA. Boj, který je, ve shodě s historickou zkušeností, veden zbraněmi protivníka - boj kapitálu proti kapitálu. Je velkou otázkou, je-li Čína garantem lepšího světa pro všechny utlačené; je velkou otázkou, je-li čínský kapitalismus pod vedením komunistické strany jen válečným stavem, nebo stavem, z kterého pokojně nebo vůbec úspěšně přejít k socialismu nelze. Tyto otázky si od nás žádají hluboké studium, než vyslovíme svůj jednoznačný soud.
      Jaká je dnes světová situace a co k ní vedlo? Marxismus nás učí, že k revoluci dojde tam, kde výrazně roste proletariát, kde je živým, rozvíjejícím se organismem. Marx a Engels v této souvislosti předpokládali, že revoluce propukne v Anglii, později v Německu. S nově nastalými podmínkami ve světě nás Lenin přesvědčil, že tou správnou zemí k revoluci bude ta, kde se spojí boj proti kapitalismu s bojem proti kolonialismu. Tato Leninova myšlenka byla potvrzena vývojem ve 20. století.
      Reformistická politika ve spojení s kolonialismem dokázala zlepšit podmínky pracujícím třídám v USA a evropských, nejrozvinutějších státech. Nespravedlnost a hlavní síla útlaku vládnoucí buržoasie byla přesunuta do kolonií. Přísunem levně těžených surovin a přesunem té nejméně odborné práce do třetích zemí se postupně zmírnila chudoba euroamerického proletariátu, který začal být navíc vzděláván v souladu s tím, co žádal domácí pracovní trh. Z nekvalifikovaného proletariátu se stává proletariát kvalifikovaný. To má za následek vyšší požadavky na rozvoj vlastních schopností a v konečném důsledku zvýšení životního standardu. Proletariát se dostává na vyšší úroveň a protože, jak dobře víme, naprostá většina lidí dobrovolně z vyššího standartu na nižší nepřestoupí, začíná se uvolňovat pracovní trh pro proletariát z chudších oblastí. Dnes můžeme všichni pozorovat, jaké míry tato migrace dosáhla. Současně si musíme přiznat, že se u nás proletariát v pojetí, jaké známe od Marxe, skutečně vytrácí. Významnou měrou u nás vzrostl počet těch, u nichž je hodnota pracovní síly ovlivněna tím, jaké mají schopnosti, tj. odbornost, vzdělání. Hlavní síla proletariátu je dnes v lidech z chudých zemí, ze zemí, které jsou využívány v celosvětové ekonomii především jako levný zdroj surovin.
      Co přinesl tento vývoj? Migraci pracovních sil a emancipaci proletariátu chudých zemí. Rozvoj buržoazních společností v oblastech, kde jsou zdroje surovin.
      Kapitalistická společnost, která poznala škodlivost krátké periody krizí z nadvýroby a která musela ustoupit požadavkům svého proletariátu, přišla s taktikou konzumismu – tj. propagace takového životního stylu, kdy si opatřujeme statky, které nepotřebujeme a které mají minimální životnost.
      Tímto vývojem se podařilo nastolit stav, kdy je potřeba třídního boje v očích mnoha pracujících nahrazena potřebou boje mezi národy. Ti, kteří jsou dnes nejhůře vykořisťovaní, nepocházejí z nejrozvinutějších zemí světa. Ale to vše se děje fakticky přesně podle scénáře, který nám nabídl Marx. Zároveň musím přiznat buržoazii, že se jí podařilo úspěšně oddálit svůj konec a proletariát zmást v jeho cílech a postavit proti němu falešného nepřítele v podobě přistěhovalce a nakonec v podobě člověka z chudší části světa. Proto lze také tvrdit, že kapitalismus vede k fašismu.
      Emancipace chudých částí světa vede k odsunu výroby z nejrozvinutějších zemí. Společně s cíleným tříštěním ucelenosti výroby dochází k snižování významu zemí nejrozvinutějších, což pociťují na prvním místě jejich pracující. A ti, kteří drží v rukou nejpodstatnější část světového kapitálu, díky tomu získávají ještě větší moc.
      Hlavními protivníky starých, rozuměj dříve nejsilnějších, imperialistů jsou dnes ti, kteří získali moc nad bohatstvím své země. Je jedno, jsou-li oni sami buržoazií nebo společností hlásající se k budování socialismu. Jsou-li zástupci země vojenské slabé, neštítí se imperialisté bojovat proti nim zbraněmi. Jsou-li zástupci země vojensky silné, pokouší se bojovat prostředky jinými.
      Komunistům jde o porážku kapitalistického řádu jako takového. Boje mezi kapitalisty navzájem jsou bojem proti většině lidstva na zemi, my musíme bojovat proti kapitalismu jako takovému.
      Světová situace se opět vyostřuje. Neřízená ekonomika přináší další krizi, fašizace další válečné konflikty, nehospodárnost ekologickou katastrofu. Máme skvělou šanci, v situaci která přichází, zničit lidstvo jako takové, nebo skoncovat s kapitalistickou érou.
   

Zdroj:  https://www.ksm.cz/