Lepší svět (10)

Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět.
Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
A kruh se uzavírá…“
(Karel Čapek)

Nestává se příliš často, aby ministr vnitra evropského státu osobně zatkl místopředsedu vlády, jejímž je členem, a aby mu u toho osobně asistoval nejvyšší státní představitel. Ale stává se to. Alespoň u nás ano. Dne 9. února 1962 byl ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem (za přímé účasti prezidenta republiky a prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného) zatčen místopředseda vlády (a bývalý ministr vnitra) Rudolf Barák…

V únoru 1962 byl zprovozněn první úsek ropovodu Družba, společná investiční akce zemí Rady vzájemné hospodářké pomoci (RVHP). Od tohoto dne proudila sovětská ropa až do československé Bratislavy. Zatímco československý uran proudil již druhé desetiletí opačným směrem i bez uranovodu. Obojí samozřejmě za oboustranně schválené bratrské ceny…

Navzdory těmto úspěchům rozhodlo dubnové plénum ÚV KSČ (v souvislosti s prohlubujícími se hospodářskými potížemi v prvních dvou letech 3. pětiletky) podstatně snížit vytýčené úkoly v průmyslu, stavebnictví i investicích a stanovit pro rok 1963 jen roční plán. Čímž fakticky došlo ke zrušení 3. pětiletky a začala se připravovat sedmiletka (1964-1970), k jejíž realizaci však – zejména z důvodu pozvolného nástupu destruktivních kontrarevolučních sil – již nedošlo. Socialistickému ekonomickému modelu tak opět nebylo dopřáno prokázat svoji převahu nad zkrachovalým a neperspektivním ekonomickým modelem kapitalistickým…

K 1. červnu 1962 strana a vláda SSSR upravila (v tomto případě výjimečně zvýšila) maloobchodní ceny masa a masných výrobků o 30 % (másla o pouhých 25 %). Již 7. června se v Moskvě konalo 16. zasedání RVHP, které sice konstatovalo jisté rozpory v zájmech bohatších a chudších socialistických zemí, nicméně – snad jako první krok k jejich odstranění – rozhodlo  o přijetí pastvinářsky velmi vyspělé  Mongolské lidové republiky do RVHP…

V červenci 1962 dodali sovětští soudruzi v rámci hospodářské pomoci Kubě nejen své proslulé zemědělské stroje, ale též raketové střely středního doletu i s obsluhami. O dva měsíce později se letecké snímky těchto vysloveně obranných raket dostaly do rukou amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Tento kdysi válečný veterán, nyní však pouze typicky zhýralý imperialistický politik (v srpnu 1962 zahynula za podivných okolností jeho milenka, herečka Marylin Monroe) hystericky vyzval sovětské představitele, aby si tyto rakety, údajně ohrožující bezpečnost Spojených států, zase odvezli. A navzdory přesvědčivému ujištění soudruha Chruščova, že na Kubě žádné útočné rakety nejsou, provokativně povolal do armády 150 tisíc záložníků a vyhlásil námořní blokádu Ostrova svobody.

Rovněž Sovětský svaz a jeho věrní spojenci z Varšavské smlouvy zvýšili bojovou pohotovost svých armád přiměřenou mobilizací, přičemž svorně označili agresivní počínání amerického prezidenta za vážné ohrožení světového míru a drzé vměšování do vnitřních záležitostí mírumilovného karibského státu.

Sovětské lodě, mající na palubě další mírové rakety, americkou blokádu pro jistotu ignorovaly a vrátily se zpět do domovských přístavů. Pouze tankery se sovětskou ropou pokračovaly s americkým souhlasem nerušeně v plavbě, ačkoli  Američané zároveň prohlásili, že umožnění dovozu této důležité suroviny na Kubu ještě zváží…

Dne 27. října 1962 Sovětský svaz připustil, že mezi zemědělské stroje dodané na Kubu se nějaké ty rakety středního doletu možná opravdu omylem připlést mohly, ale pokud je má odsunout, musí Spojené státy odsunout i své rakety z Turecka a Itálie. Téhož dne sestřelila sovětská protivzdušná obrana na Kubě americký výzvědný letoun, agresivně snímkující sovětské odpalovací základny. Prezident USA Kennedy odpověděl nestydatým ultimátem, požadujícím stažení raket do 48 hodin...

Po tak nehorázném prohlášení nezbylo Sovětskému svazu nic jiného, než aby obětavě zachránil světový mír, americkému ultimatu vyhověl a již 28. října 1962 zahájil demontáž svých (mnohdy ještě nedokončených) základen.  Kubánská krize skončila a studená válka opět vychladla na oboustranně snesitelnou teplotu…

Aby se alespoň trochu odškodnili za ušlé zisky z neuskutečněné války, vrhli v tomto roce američtí kapitalisté na západní trhy další pochybné produkty své vykořisťovatelské politiky: kazetový magnetofon a pivo v hliníkových plechovkách. Sovětský spisovatel Alexandr Solženicyn naproti tomu vydal v SSSR svůj proslulý „Jeden den Ivana Děnisoviče“ (a pak že existovala nějaká cenzura!) a svoji premiéru mělo i první filmové dobrodružství Jamese Bonda („Doktor No“), s charismatickým Seanem Connerym v hlavní roli…

Nu a v prosinci 1962 se v Praze konal XII. sjezd KSČ, jenž naléhavě zdůraznil nutnost ideologické práce v boji s protisocialistickými silami. V průběhu sjezdu bylo oznámeno, že Komunistická strana Československa má již 1 588 589 členů...

Karel Oktábec|neděle 29. srpen 2010 18:40|karma článku: 11,66|přečteno: 707 x