Lepší svět (8)

Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět.
Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
A kruh se uzavírá…“
(Karel Čapek)

Rok 1959 začal nejen premiérou filmu Někdo to rád horké (s charismatickou Marylin Monroe v jedné z hlavních rolí), ale také  triumfálním vstupem povstaleckých oddílů pod velením (neméně charismatického) Fidela Castra do kubánského hlavního města Havany. Karibský ostrov Kuba, vzdálený pouhých 150 kilometrů od pobřeží USA, se tak stal prvním „ostrovem svobody“ na západní polokouli.

Američtí imperialisté byli zděšeni. Další ranou pro ně nepochybně bylo i lednové zasedání  XXI. sjezdu  KSSS, na němž sovětský Vůdce soudruh Nikita Sergejevič Chruščov oznámil, že Sovětský svaz zakrátko hospodářsky dostihne a předstihne Spojené státy americké…

Aby alespoň trochu pozvedla své pošramocené sebevědomí, rozhodla americká vláda prezidenta Eisenhowera (v březnu 1959) o anexi Havajských ostrovů jako 50. státu USA. Když však o pár dnů později provedla Čínská lidová republika to samé s Tibetem, který zcela nedávno nezištně zbavila teroru tibetského dalajlámy a jeho buddhistických fanatiků (podporovaných pochopitelně americkou tajnou službou CIA), tatáž americká vláda samozřejmě nešetřila pokryteckými protesty…

Devátého května 1960,  v den 15. výročí osvobození Prahy Rudou armádou, dal soudruh prezident Novotný propustit z lidově demokratických československých věznic 5 601 politických vězňů. Prezidentova amnestie se nevztahovala na dalších 2 895 politických zločinců, kteří se tím pádem nemohli zúčastnit červnových voleb do zastupitelských sborů. Atmosféru voleb vylíčilo svým osobitým způsobem tehdejší Rudé právo:

"Neobvykle mnoho svátečně oděných lidí na ulicích, hudby, pionýrští trubači na nákladních autech, účinkující soubory, celé skupiny voličů přicházejících svorně spolu. Svátek plný dobré nálady... Účast byla už ráno a v průběhu dopoledne taková, jaká nebývá nikde v kapitalistických zemích... Toto vítězství v jubilejním roce republiky bylo připraveno celou dosavadní činností a bojem komunistické strany, všech našich poctivých dělníků a ostatních pracujících, kteří pod jejím vedením dospěli k socialismu – a pokračují na své cestě za lepším, spravedlivějším světem, za světlým zítřkem."

K volbám do Národního shromáždění se dostavilo 99,76 % oprávněných voličů, z nichž se pro jednotnou kandidátku Národní fronty vyslovilo celých 99,86 %. Tato čísla opět prokázala, že socialistické přesvědčení občanů zemí tábora míru a socialismu je vskutku neochvějné…

Zděšené vlády evropských kapitalistických zemí reagovaly typicky buržoazním způsobem – místo aby poskytly svým občanům skutečnou svobodu v duchu osvědčené vědecké teorie marxismu-leninismu, pokusily se je uplatit. Tak například ve Švédsku byl v květnu 1959 přijat zákon, podle něhož měl každý Švéd nárok na starobní důchod ve výši dvou třetin svého příjmu. Imperialistická propaganda se samozřejmě  neštítila zneužít objektivních zásobovacích obtíží, k nimž v letních měsících došlo v Polské lidové republice, a které byly v září 1959 řešeny přechodným zavedením přídělového systému na masné výrobky…

V červenci 1959 vypukla v USA mohutná stávka půl milionu zaměstnaců amerického ocelářského průmyslu. Navzdory tomuto hlasu lidu uvedli nenapravidelní váleční štváči z Wall Streetu v prosinci do provozu první jadernou ponorku vyzbrojenou raketami. Morální políček jim vzápětí uštědřil pokrokový francouzský oceánograf profesor Jacques Piccard, jenž 25. ledna 1960 dosáhl se svým mírovým batyskafem rekordní hloubky 10 916 m v Mariánském příkopu Tichého oceánu, a ukázal tak směr, jímž by se mělo v oblasti výzkumu oceánů ubírat lidské poznání…

Políčky nikoli morální, o to však bolestivější, zasazovala americkým vládnoucím kruhům rovněž vláda revoluční Kuby. Již v květnu 1960 vyhlásila pozemkovou reformu, v jejímž rámci byl vyvlastněn majetek severoamerických společností. V červenci znárodnila podniky petrochemického průmyslu, vlastněné firmami Shell a Esso, v srpnu  došlo na všechny ostatní americké podniky na území Kuby.

Odvaha malé země, která se odvážila postavit nejsilnější imperialistické mocnosti, naplňovala nadšením celou pokrokovou veřejnost světa. Sovětský svaz, vždy ochotný poskytnout nezištnou pomoc obětem imperialistického násilí, již v červenci oznámil,  že pokud USA zaútočí na Kubu,  SSSR odpoví raketovým útokem na USA. A aby svým slovům dodal na významu, vypustil do vesmíru raketu se dvěma psy a jedním králíkem na palubě. Kdo chtěl, mohl si živou váhu tří čtyřnohých kosmonautů přepočítat na váhu případné jaderné nálože. Nehledě na to, že zejména přítomnost králičího kosmonauta vtipně vyvrátila spekulace buržoazní propagandy o obecném nedostatku masa v táboře míru a socialismu…

V říjnu 1960 bylo na Kubě popraveno 13 kontrarevolucionářů, mezi nimi i jeden americký občan. USA vzápětí vyhlásily embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu, na něž Kuba odpověděla znárodněním dalších zahraničních společností. Zhoršování vzájemných vztahů pokračovalo až do 3. ledna 1961, kdy Spojené státy americké svévolně přerušily s Kubou diplomatické styky…

Zatímco se vinou amerického imperialismu mezinárodní situace zostřovala,  v Československé republice se v červnu 1960 uskutečnila druhá celostátní spartakiáda, v jejímž průběhu dobrovolně vystoupilo 800 000 nadšených cvičenců. A konečně došlo i k tomu, o čem všichni občané Československé republiky snili – 11. července 1960 přijalo Národní shromáždění Československé republiky (ČSR) novou ústavu, jež zakotvovala socialistický charakter země – a s tím související změnu názvu státu na Československá socialistická republika (ČSSR).  V této nové ústavě se pravilo:

„My, pracující lid Československa, prohlašujeme slavnostně: Společenské zřízení, za které bojovaly celé generace našich dělníků a ostatních pracujících a které měly vítězství Velké říjnové revoluce před očima jako vzor, stalo se pod vedením Komunistické strany Československa skutečností i u nás. Socialismus v naší vlasti zvítězil. Československý stát, ve který se zorganizoval pracující lid v čele s dělnickou třídou, stal se lidovou organizací v nejvlastnějším slova smyslu – socialistickým státem...“

Kromě spartakiády a dokončení elektrifikace Československa přinesl rok 1960 světu rovněž změnu stanovení fyzikální definice délkového metru z nepřesné (byť možná snadněji zapamatovatelné) „jedné desetimiliontiny zemského kvadrantu“ na mnohem výstižnější „1 650 763.73 vlnových délek oranžovočerveného světla z kryptonu (izotopu 86)“… A také premiéru Felliniho filmu Sladký život (s prvním striptýzem na filmovém plátně), první optický laser,  první integrovaný obvod, první meteorologickou družici, první umělý kyčelní kloub a první psací pero s plstěným hrotem (fixku). Ale to všechno bylo nepodstatné. My jsme konečně měli opravdový socialismus…

Karel Oktábec|neděle 8. srpen 2010 16:30|karma článku: 9,02|přečteno: 820 x